Barák, ruina, byt. Hned bydlet, či postavit?
Tak já to mám takhle s realitami. Jsem úplný realitní labužník. Zvlášť teď, co bydlíme v podnájmu. Ale nebude to věčně, jednou nastane ta krásná chvíle, kdy ukážu prstem na vyhlédnutou nemovitost a řeknu:“ Tak se na to pojedeme podívat, ne?“ Zatím jen klikám, kochám, koukám, kritizuji, vzdychám, závidím. Počítám. Přemýšlím. Jsem panelákové dítě (s vyjímkou prvních tří let, které si ale moc nevybavuji). Nevím, co znamená obléknout si každý víkend montérky, tancovat okolo míchačky, rýpat se v hlíně a koupat ve vlastním bazénu. Zato si dodnes pamatuju, který ze sousedů měl rád bigbít, kdo se nejvíc hádal s manželkou, čí děti nejvíc dupaly nad hlavou. Kdo smrkal a kuřácky chrchlal každé ráno v 7.00 na WC. Jedna sousedka se ráda opalovala nahá na balkoně. V protějších bytech přibylo proto hádek a výčitek typu:“ Co tam zas čumíš?“ Sousedé mužského pohlaví ze stejného vchodu si zase stěžovali na bolest krční páteře. Jiná sousedka zas nechávala přes léto na balkoně uřvanou Andulku (ptáka,ne dítě). Bušili nám na stěnu sousedé z vedlejšího vchodu, když se jim zdálo, že naše děti překračují decibely únosnosti. A pak jsme navštívili známé, kteří mají vlastní barák. Vždy to bylo v době, kdy se dalo sedět v pergole, grilovat, cachtat se v bazénu. Děcka řádila na houpačkách a na pískovišti, aniž by se někdo bál, že šlápnou do psího ho..(výkalu) a vůbec nás k ničemu nepotřebovala. Tenhle obraz se mi nesmazatelně vryl do paměti a vždy se připomene, když klikám na ty různé baráčky. Já dobře vím, že to není JEN to sezení a ta idylka. Že je to hlavně dřina, furt práce, finance se utápějí v novém kotli, střeše, omítce a to je vždy přednější, než výlet na Kokořín, nebo dovolená na Jadranu. Už rozumím povzdechům těch, kteří smutně pronesou, že letos jedou na maltu. Nebo, že všechno spolkne hypotéka. Říká se něco za něco. Někdo bydlí celý život v podnájmech a za nic by se neuvázal ke splátkám až do důchodu. Víte, že dnes už je možné vzít si hypotéku na 40 let? Někteří jsou spokojeni v paneláku s stačí jim, že jejich byt nevypadá jako klasický „umakarťák“ sedmdesátých let. Já například žiji celý život ve městě. Větším, menším, ale vždy jsem měla doslova „u huby“ vše. Obchod, doktory, nádraží.. A teď se může stát, že skončíme na vesnici. Už proto, že tam jsou ty nemovitosti o hodně levnější a tím dostupnější. Tak ať je ta vesnička alespoň krásná-středisková. A teď babo (diskutére) raď. Stavět (svépomocí) na prázdné parcele? Nebo koupit nějakou polorozbořenou ruinu, ovšem s hezkým pozemkem a toto zbourat? Starší domek, jakžtakž obyvatelný a celý život do něj investovat? Zn: nejsme žádní kutilové, ale rychle se učíme. Mám slabost pro roubenky. Představuju si tam sebe, jak sedím na zápraží, coby osmdesátiletá babča, na klíně hladím kočku a okolo mě běhají pravnoučata se psy. Snílkové bývají sami sobě někdy nebezpeční. Ale přesto se nevzdávají:-)
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x