Je možné, aby se sova naučila milovat brzká rána?

Je! Sova, která uslyší za dva roky počtyřicáté zpívat kosa, to potvrzuje. Že se vám to nezdá?

Ano, řeč je o mně. Já,která považuje zvonění budíku v šest ráno za Herodovo vraždění neviňátek. Já,která ještě nedávno hlásila o půlnoci, že večer teprve začíná. Tak nyní se můj biorytmus otočil naruby a může za to boj s kilogramy, tzv. „loučení s vorvaněm.“ Kdo někdy hubnul, tak ví, že nejdůležitější je-přestat žrát. A jíst malé porce. A večeřet pokud možno způsobem hlodavčím, to znamená, chroupat mrkev a představovat si,že je to nadýchaný medovník. Nevím, jak ostatním dietářům,ale mně to nějak nefunguje. Mrkev je a bude vždy jen mrkev. Hnusná, červená a tvrdá mrkev (už se kvůli ní ozývá i osmička vlevo dole). A tak, když schroupu v osm večer mrkev, popřípadě okurku (zlatá mrkev, ta je aspoň nasládlá), snažím se domluvit žaludku, že opravdu nebudou žádné rohlíčky s párečkem, pomazánkou nebo salámkem. A už vůbec ne tamta čokoláda, která se na mě výsměšně šklebí pokaždé, když (ze zvyku) otevírám špajz. Žaludek, zdá se, chápe, ale mozek, ta svině, nikoliv. Takže ho převezu- jdu si lehnout už v půl deváté. Dřív,než děti. Zavírám oči, které se vzpouzí nezvyklému času a počítám ovečky. Po chvíli zjistím, že počítám skopové, vepřové, uzené a tlačenky. U dvousté klobásky zřejmě usínám. Probouzím se před šestou, společně s Tomáškem. Dříve jsem na něj zavrčela, ať ještě chrápe, ale dnes hbitě vyskočím (určitě lehčí o tři kila) a nemůžu se dočkat snídaně. Při snídani si totiž můžu dopřát jeden rohlík-přepůlený,abych měla pocit, že jsou dva. Kávu s mlékem a kvalitní šunku, či párečky s 85% podílem masa. Míchaná vajíčka, jen tak nasucho. Vajíčka natvrdo. Jestli nezačnu brzy kvokat, bude to zázrak. Ale při snídani si prostě debužíruju. Ráno můžu. Pak už jím jako vrabčák. Každé dvě hodiny něco sezobnu (samozřejmě dietního) a odpoledne šlapu. 7km denně pěkně svižným tempem. Možná časem zrychlím na běh, ta Součková mi totiž nedá spát (ahoj,Zuzko!) A pak už je večer, chroupám mrkev a těším se do postele. A na ráno. Můj život se teď skládá z těšení se na snídaně. Jsem ranní ptáče, které do pekárny radostně skáče.