Když si máma plní dětská přání.
Když po roce chcípnul jeden a týden po něm i ten druhý, nijak zvlášť jsem to neobrečela. Nedokázala jsem si k nim najít ten správný citový vztah. Pak jsem v tombole, na výstavě drobného zvířectva, vyhrála morče. Žolda, jak jsem ho cestou domů pojmenovala,se ale nedostal ani přes práh našeho bytu Se slovy „morče smrdí“ nám byly přibouchnuty dveře před nosem. Nastala Nerudovská otázka- Kam s ním? Šla jsem vrátit výhru v tombole,ale nevzali si ji zpět. Prý ho mám někomu darovat. Rada nad zlato. Darovala jsem ho přírodě. Prostě jsem ho vypustila na trávu, omluvila se mu, že ani buchty na cestu nedostane a s těžkým srdcem mu popřála šťastnou cestu. Prý si ho odchytilo nějaké dítě a odneslo domů. Aspoň, že tak. Nemohla bych žít s tím, že zhynulo pod koly aut, nebo ho odnesl orel. Pak jsem se konečně dočkala kocoura. Brácha ho někde našel, donesl ho k babičce a byl nekompromisní. Nevím, jak to dokázal, mě s ním vyhodili. Ale důležité bylo, že Mourek mohl zůstat. Ale nebyl úplně můj. Musela jsem se o něj dělit s prarodiči i s bratrem. Když jsem si ho chtěla vzít do postele, zeškrábal mi ruce a zdrhnul- za babičkou. Hupnul za ní na gauč a šup na klín. Zmetek nevděčnej. Tenkrát jsem ještě nechtěla pochopit, že kočka není pes a dělá si, co chce. Ale ten pes mi pořád scházel. Moc. Venku jsem hladila každého vořecha, který se nechal a k narozeninám dostala Atlas plemen psů. Ležela jsem v té knize pořád a vybírala si plemeno. Prý, až budu mít svou domácnost. Když jsem se vdala, pes byl odsunut do pozadí, protože jsem čekala mimino. Dcera mi dávala tolik zabrat (byla uřvané a protivné nemluvně), že jsem se myšlenky, pořídit si k miminu ještě štěně, ráda vzdala. Ale pak dcera povyrostla a my jí koupili k druhým narozeninám pejska. No.. jí. Dobrá zástěrka. Já jsem si konečně splnila dětský sen. A v pondělí 29.12. jsem si splnila další přání. A prosadila si opožděného chlupatého Ježíška. Ano, musela jsem si ho prosadit. Nebylo to jednoduché. Ale když kocour skočil manželovi na klín a otřel se mu o tvář, maska tvrďáka, který kočku doma nechce, mu spadla. A pes? Zatím ho obchází uctivým obloukem a dělá, že neexistuje. Protože seznamovací kolečko vyhrál kocour vysoko na body. A já blažeností přímo vrním. Plný dům dětí a zvířat,jen přemýšlím, co mi ještě chybí. Že by…? Ne, radši mlčím, jinak poletím z baráku i s kocourem za krkem:-) Hezký Nový rok přeji mým čtenářům, i se svou zvířecí smečkou.
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x