Děti v restauracích ano! Ale naklonujte mi ty,co byly u nás:-)
Vím, že blogů na téma děti v restauraci (kavárně) se tu v poslední době objevilo několik,ale já prostě neodolala. A jsem ještě v takové radostné euforii, že to muselo ven. A kdo jiný by se měl vyjádřit k přítomnosti dětí v restauracích, když ne přímo personál?
Mám svou práci ráda. Moc. Dělám opět s lidmi a nemusím jim nic nabízet a vnucovat.
Maximálně doporučit,ale to jen,když projeví sami zájem. Řekla bych, že v práci v penzionu (chatě) jsem se našla. Je to honička, občas necítím večer nohy (do doby, než se zuju), záda si také někdy postěžují,ale já jsem ve svém živlu. A hosté jsou zatím báječní. Poměr příjemní x nepříjemní je zatím všichni x nula. Je to zvláštní, ale k nám chodí samí pohodáři. To bude asi ten horský vzduch. Nebo mají radost z toho, že si nezlomili na sjezdovce nohu. Anebo se tak už narodili.
No a několikrát už tady byli hosté i s dětmi. Věkový průměr 2-6 let. A nevím, jestli ty děti mají tak ukázněné rodiče, nebo rodiče mají tak ukázněné děti,ale všechny byly snesitelné, některé vydržely i sedět u stolu! Zatím dosud marně vyhlížím ty rozcapené, které si pletou restauraci s hřištěm a podráží obsluze nohy.
Tak na tom asi nejsme tak zle, jak zaznívá z různých diskusí. Anebo se to týká jen vybraných lokalit, kde se vyskytuje více rozmazlených rozcapenců na metr čtvereční.
Povím vám příběh z dnešního večera, který mě vlastně inspiroval k napsání tohoto blogu.
Přišly dvě rodiny s celkem čtyřmi malými dětmi, odhaduji tak 3-4 roky. Rodičů věk tak mezi 30-40 lety, ať to máme komplet. Rodiče si vybírali jídlo a pití, děti se odebraly k dětskému koutku. Když se podávala večeře, sedly si ke stolu a vydržely sedět po celou dobu, kdy večeřely. Pak si šly zase hrát.
Asi po necelé půlhodině je hračky přestaly bavit a tady začal ten kritický čas, kdy by rozcapené děti a neukáznění rodiče začaly ostatním hostům a personálu brnkat na nervy. Ale protože jde o pozitivní blog, nic takového se nestalo. Pohotový tatínek zaměstnal dětské hlavičky úkolem: najdi zvíře (máme v restauraci lovecké trofeje a je jich dost na to, aby to děti zajímalo celých 20 minut). Když už nebylo co hledat (a žirafy a sloni nám, bohužel, na zdi nevisí), tatínci vyhlásili soutěž s názvem Kdo nejrychleji uklidí hračky v dětském koutku, vyhraje lízátko. Naprosto jedinečná soutěž a tleskám!
A když se děti začaly už doopravdy nudit a objevil se náznak projevu nelibosti (jeden z chlapečků již pomalu startoval), rodiče zaveleli Zaplatíme! Dokázali to- včas odejít. Jsem z nich nadšena a požaduji tyto rodiče i děti naklonovat a posílat do restaurací a kaváren místo těch méně oblíbených.
Pak, že to nejde!
Dodatek: možná, že mě to nadšení přejde, po neděli sem má přijet dětský lyžařský zájezd z Německa.
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x