"Nebo Conan ničitel" podotkla jsem, když jsme se známou probíraly,co Tomášek doma zase zničil. Tentokrát to byly dveře do ložnice (kdy sklo nevydrželo jeho další záchvat.Vzteku).
Těch záchvatů už bylo tolik, že je snad i přestávám vnímat. Musí se to nějak vydržet. Kolikrát jsem se přistihla při kacířské myšlence typu..Kdybych to tušila, už do toho nejdu. Pak si nadávám a vyčítám si to, vždyť ho přece miluju. Je to můj chlapeček, krásnej a umí být i hodnej.
Třeba v tramvaji, nebo autobuse. Když už nevím,jak ho zabavit (a je to sakra těžký, když u ničeho dlouho nevydrží), oblíkneme se a jdeme-na zastávku MHD. A pak jedeme, jedno kam, hlavně zabít čas a chvíli vypnout. Jde to. Sedí mi na klíně, pozoruje cvrkot kolem a..mlčí. Když se nevzteká, nebo nesměje, tak mlčí. Když ze sebe dostane slovo, je to na oslavu.
"Máma" řekl asi..no, spočítala bych to na prstech jedné ruky. Takže když to jednou za uherský rok slyším, tak mám slzy v očích. Neoslovil mě:"Mami?" jen to řekl, asi jako když dítě řekne:"Auto".
Ale pro mě to znamená hrozně moc. Ani mi nevadí, když mi projeví náklonnost dost bolestivým způsobem -skočí mi na záda, nebo mě štípne, praští kostkou do hlavy atd...Vím, že mě má rád.
Teď má zrovna umělecké období. Všechny stěny doma máme pokreslené, převážně kolama a čárama. Občas vidím i náznak -lidské postavy? Ať pomaluje klidně celý byt, včetně sebe,hlavně, že se nevzteká.
Jsou dny, kdy je úplně milionovej. Nevzteká se, řekne i dvě slova a má nonstop dobrou náladu. V takových dnech si říkám:"Ono to pude." Ale asi abychom neusnuli na vavřínech, tak nám později předvede, jaké to je, když jeho "nemoc" vystrčí drápy.
Teď usnul a je to nejhodnější dítě pod sluncem. A nejkrásnější (viz foto v perexu:-))
Dnes je 2.dubna, mezinárodní den autismu.
