Není to jen peklo. Občas je to i velká sranda.
O autistech panují různé mýty a nepravdy. Například, že se neumí smát, jsou uzavření ve svém světě a nereagují na žádné podněty. Kdybychom vedle sebe postavili deset autistů, najdeme možná nějaké společné znaky chování,ale rozhodně nebudeme tvrdit, že jsou stejní. Když to shrnu: nejsou všichni Rain man. Někteří trpí i mentální retardací, úzkostnými stavy, ADHD apod...A když je to všechno komplet u jednoho dítěte, tak to bývá občas peklo. Ale nebojte, už budu pokračovat jen zvesela.
Přidám jeden úsměvný zážitek maminky autisty, který byl s babičkou a dědou na výletě:
"Péťo a kde jste byli? Co jsi tam viděl?"
Péťa: "Já nevim, kde jsme byli. Ale jeli jsme zeleným autobusem číslo 17, sedělo tam 24 mužů a 11 žen, vyjeli jsme v 11.32, měl 3 minuty zpoždění, dorazili jsme na místo v 12.29 a zpátky jsme jeli autobusem číslo 25 v 16.30 a v 17.25 jsme byli doma. Co? Co jsem jedl? To já nevim, Ale děda platil 340 korun a tomu číšníkovi dal 20 korun navíc, vůbec nevím proč."
"Protože těch 20 korun bylo dýško, protože vám zřejmě chutnalo a chovali se k vám hezky."
"Hm...jídlo nám přinesli v 13.15."
Takže takový rozhovor může být docela legrace.
Já si na takové rozhovory budu muset nějakou dobu počkat, Tomášek zatím svou libost, či nelibost dává najevo jen řevem, či smíchem.
Jedeme někam autem. Některá novější auta mají senzory, které vás upomínají na to, že nejste připoutaní a běda, když se odpoutáte během jízdy. Začne to nepříjemně cinkat, houkat, čijánevímco. My máme starší auto,ale senzor máme. Vzadu připoutaný v autosedačce. Běda, když se nepřipoutáte! Spustí se řev. Automaticky.
Kašle na nějakou módu a její stereotypy. Takže ve vedrech jde ven v růžových pletených ponožkách. V sandálech, samozřejmě. Nemá cenu mu vysvětlovat, že ponožky v sandálech nejsou IN. Radši mlčím, protože příště by se mohl rozhodnout jít ven v mých silonkách. Doma v nich už chodí.
Nedávno v IKEE. Byla moje chyba, že jsem ho tam vzala v největší špičce, kdy se tam přišlo najíst půl Prahy. Prostě si lehl na zem a ležel. Neřval, jen čekal, až dojím a půjdeme pryč. Dávala jsem jen pozor, aby ho někdo nezašlápl, ale lidé ho uctivě obcházeli. Co si mysleli o jeho matce, která dva metry od něj dojídala dortík, nad tím raději nedumám. Důležité bylo, že mlčel a neřval.
Jo a dostali jsme ten příspěvek. Třetí stupeň a průkaz ZTP. Už vím, na co to půjde. Na benzín, jízdenky, nedoplatky za vodu a vajíčka.
Rád jezdí, rád se koupe (někdy i 2x denně..) a vajíček sní tak pět (naštěstí jí jen bílky, takže cholesterol v pohodě).
A příští rok možná dostaneme psa:-)
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x