Začnu asi chlastat, nebo si to umotám
Zdravé děti (tzv. běžný vzorek malé populace) vědí už půl roku předem, že se na něj chystá podraz, jménem školka. Zkouší různými způsoby se tomuto vyhnout (a s přibývajícím věkem se stále zdokonaluje, ale nakonec zdárně odmaturuje) a umí říct:" Já do tý školky chodit nechci a stavte se třeba, milí rodičové, na hlavu!"
A někteří mají jiné děti (tzv. nestandardní vzorky), které neví, co bude zítra, natož za tři měsíce. Tomu, když řeknete:"Zítra jdeš poprvé do školky!" ani to s ním nehne, protože neví,co znamená slovo školka. Ačkoliv tam téměř rok chodil. Chodil někam, kde se mu líbilo, ale kde se nelíbil on ostatním. Tak jsme našli jinou školku. Školku speciální, pro speciální děti. V Liberci jsou asi čtyři, ve třech jsme neuspěli, čtvrtá ho přijala (Uf, naštěstí).
A je tady první den (u nás to byl včerejšek).
Naše dítě běžně usíná okolo půlnoci, někdy i déle a ráno vstává k obědu. O prázdninách to problém nebyl. Včera už ano. Ve školce musíme být do osmi. To znamená vstát už v SEDM (hrůza!) ráno.
Protestoval a to velmi. Celé sídliště to prý slyšelo. Když jsem ho asi popáté honila po bytě s ponožkami v ruce, poprvé mi přišlo na mysl slovo alkohol (poprvé ten den, abych to upřesnila, jinak mi myšlenky ožrat se a mít všechno v péči naskakují vždy, když se snažím řvoucí, kopající a štípající dítě zklidnit).
Řekla jsem si dost, naházela věci do tašky, popadla řvoucí dítě a běžela dolů k autu. Venku bylo asi 10°C, když jsem se pokoušela zmítající se chobotnici jen v tričku a slipech, bez ponožek a bot,připoutat.Nastartovala jsem a...zase vypla motor, protože jsem zapomněla doma kabelku. V rekordním čase doběhla domů (naštěstí bydlíme v prvním patře), popadla kabelku, zakopla o psa a běžela zpět. Auto se vlnivě pohupovalo, sousedky, venčící psy, se srocovaly okolo něj a nakukovaly dovnitř.
Před školkou jsem řvoucí monstrum vyndala a nadávala na osud, proč nemám aspoň čtyři ruce a čelila obdivným (nebo pohoršeným?) pohledům rodičů, jdoucí po chodníku s řádně oblečenými dětmi v bundičkách a botách. Naše bosé dítě ve slipech působilo krapet punkově.
Uvnitř školky jsem si připadala jako v bájném Labyrintu, s tím rozdílem, že na konci nečekal Mínóutaurus,ale učitelky se zdviženým obočím. Ale první úspěch se dostavil, Tomáš se dodatečně rozklepal zimou (řev asi zahřívá tělo) a nechal se doobléknout. Ale řval pořád (nové prostředí, plno dětí, které ho obcházely a prohlížely si ho, jednu holčičku, která ho chtěla soucitně pohladit, odstrčil tak prudce, až kecla na zadek. Přitom ho učím, že k dámám se má chovat uctivě! Asi marně).
Tak jsme na sebe s učitelkou řvaly také. Ne, že bychom si hned ze začátku vyřizovaly účty,ale jinak bychom se neslyšely).
Jen,co mi byly spočítány hříchy (přišli jsme pozdě, polonazí, bez bačkor), mohla jsem opustit bránu školky. A celé dopoledne hypnotizovala telefon. Zavolají? Nezavolají?)
Nezavolali. V poledne jsem přišla, vyzvedla si naprosto klidné dítě a jeli jsme domů.
A dnes ráno? Honila jsem ho po bytě pouze dvakrát, nechal se obléknout (s hlasitými protesty,ale nekopal mě, jako včera) a u školky vystoupil oblečen, obut, jako pravý gentleman. Jen té holčičce se zatím neomluvil. Musí, děvče, počkat, až se naučí mluvit.
Alkoholismus se odkládá (prozatím). Pěstování bylinek také (prozatím).
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x