Já, pošťák (aneb stesky a radosti z druhé strany přepážky)
Já jsem takový dobrý poštovní holub,co se stále vrací. 2x jsem se zařekla, že na poštu už nikdy a 2x jsem se vrátila. Ty poštovní geny (děda, babička a mamka dlouholetí pošťáci) mě vždycky přebily.
Protože:
-mám ráda práci s lidmi (většina jich je příjemných, milých a už pochopili, že za problémy s doručováním my za přepážkou vážně nemůžeme.
-když chytnete fajn kolektiv, chodíte do práce rádi. To je půl úspěchu.
-prostě tu práci už z větší části zvládám a ve svém věku jsem už líná a pohodlná začínat od nuly.
-zákazníci mě prý chválí a někteří jsou rádi, když se dostanou k mému okénku. Se fakt nevytahuju, to se vám jen zdá!
Ano, vím, neverending story- doručování. Dnes vyšel článek, že za to může kritická personální situace. Já to převedu do normální mluvy- nejsou lidi. Schopní, stálí lidi. Brigádníci, sotva se naučí základ, odejdou pryč a nastoupí noví brigádníci. Nebudu tady rozebírat, jak moc to souvisí s výší nabízené mzdy (mlčenlivost, chápete),ale to jádro už jsem vlastně naznačila.
Lidi, lidi, lidi.
V každé profesi se najdou lidi, kteří se pro danou práci snad narodili a pak ti, kteří jsou tam buď úplným omylem, nic lepšího nesehnali, nebo se teprve hledají (hlavně chuť pracovat nějak nemůžou najít). Anebo tam pracovat chtějí, ale oni a ta profese se nemají rádi (známe jako případ Dr.Cvacha).
Zatímco Cvach v medicíně může způsobit tragédii, Cvach na poště maximálně způsobí někomu nepříjemnost. Věřte, že i zkušený zaměstnanec, který zná nazpaměť většinu kódů Apostu a balíky už váží pohledem, protože odhadne nejen váhu,ale i cenu bez nápovědy, umí udělat naprosto školáckou chybu, zejména v předvánočním čase, kdy se přepínáme z modulu člověk na modul robot, abychom nápor zvládli bez antidepresiv a agresivity vůči zákazníkům.
Tak abyste viděli, že model robot mi fakt nikdy nešel, předkládám pár svých úletů:
Jednou jsem orazila v tiskárně dvoustovku místo složenky.
Když mi zákazník přinesl dopis, který chtěl jen odeslat na původní adresu, odkud přišel, nakreslila jsem na dopis šipku, dopsala slovo POSLAT SEM a bylo. Průser jako hrom (je to už hodně dávno, jasný!)
Měli jsme tenkrát dvě zákaznice se stejným příjmením. Já přehodila balíky a navíc jsem nevybrala peníze za dobírku. Tak jsem pak o polední pauze lítala po vesnici a hledala, kde bydlí paní s nezaplaceným balíkem, který navíc patřil té druhé paní. To vám byla detektivka! Musím říci, že jsem natrefila na poctivé lidi,protože paní, když se konečně vysmála dosyta, mi neporušený a nerozbalený balík vrátila. Prý si toho všimla až doma a chtěla jít po pauze na poštu sama balík vrátit.
Oni nám zákazníci také někdy pijí krev, ne že ne. Ne tím, že si přijdou na něco stěžovat (a už je to tu zase- z 99% na nedoručení). Ale že se od začátku chovají arogantně, sotva pozdraví, a hned začnou řvát. Přece to musí slyšet všichni, jak jsme neschopní. V takovém případě zapínám ohranou desku:
"Ano, víme, jistě, zařídíme, zavoláme, ano, ano, ano" Hlavně s úsměvem, to je někdy zklidní. Stane se, že k přepážce přijde rozzuřený vlk (neplést si s Vlkem!) a odchází mírný beránek. To já dokážu!
Pak mě může vzít ďas, když v 19.30 zavřeme do poloviny závoru (protože uvnitř jsou ještě lidé, tak abychom nemuseli furt odbíhat vytahovat a zatahovat, necháme ji zpola otevřenou, aby se lidé dostali ven. Jenže jaksi nepočítáme s těmi, kteří se dostanou dovnitř (prostě to podlezou).
"Já mám jen jeden balíček, můžu ještě?" (Je 19.40 a na poště jsou ještě tři lidé)
" Pustíte mě, mám jen SIPO!" (Je 19.45 a už fakt padáme na hubu).
A když v 19.50 hod. již odmítneme někomu ověřit podpis, jsme zas*aná pošta, posíláni do p*dele a bůhvíkamještě.
To vždy má láska k bližnímu dostává vážné trhliny.
A pak přijde paní, celá se rozzáří a povídá:" Já jsem tak ráda, že jdu k Vám!" a veškerá mrzutost je tatam.
Ale doručovat zároveň balíky fakt nezvládnu, to se na mě nezlobte. Ani na ostatní kolegyně za přepážkou.
Vaše pošťačka
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x