"Jedeme do Králova Dvora a on v Berouně neřekne ani Beroun"
Ubytování zajištěno, jede se. Průjezd Prahou je nezvykle bezproblémový, dálnice D5 též. Žádné kolony, uzavírky, nehody..byla jsem vůbec v Praze?
Přijíždím do Berouna a zkouším to nejdřív bez navigace. Když jsem se ocitla znovu na dálnici, potupně jí zapínám, sjíždím opět do Berouna a tentokrát snahu korunuji s úspěchem, penzion před námi.
Tomášek celkem ochotně vystupuje z auta, ani náznak toho, že by měl vzniknout problém. Prohlíží si barák,mračí se,ale zatím mlčí. Někdo by řekl-zlověstně mlčí. Do hlavy mu nevidím,ale jeho výraz se mi vůbec nelíbí. Klid před bouří, řekl by znalec. Měl by pravdu.
První bouře přichází v okamžiku, kdy otevřu dveře pokoje a vejdeme dovnitř. Pokoj je krásný, čistý, s velkou postelí, Tomášek ale moje nadšení nesdílí, klečí, řve a tluče hlavou do koberce. Bude to ještě zajímavé. Možná pojedeme domů ještě ten večer. Snažím se ho uklidnit, v našem případě- půjčit mu můj telefon. Lest zabírá, za chvilku je ticho. Blíží se doba srazu s kamarádkou. V centru Berouna, u medvědů.
Tomášek vidí, že se zas oblékám a obouvám a ochotně mě následuje. Zřejmě si myslí, že zas jedeme domů. Auto, to je jeho jistota.
Projedeme docela ucpané město a najdu místo na parkovišti u polikliniky. Strategické místo,do parku k medvědům to není daleko.
To bych ovšem musela Tomáše dostat z auta. Po dvou pokusech, kdy jsem ho vřískajícího, kopajícího vyndala ze sedačky a domlouvala mu,jsem ho, zpocená až na zadku, usadila zpět, zapomněla vybrat vstupné od přihlížejících za sledování dramatické hry s názvem: Matka na pokraji zoufalství a sedla rezignovaně za volant. A napsala Petře, že z technických důvodů se sraz přesouvá od medvědů na parkoviště.
Z návštěvy Berouna si budu pamatovat parkoviště,zeleno-šedou polikliniku se závorou, kavárnu na rohu křižovatky, kterou jsem celou dobu měla na dohled a kde jsme si s kámoškou nedaly kafe. Jo a Billu. Tu máme v Liberci taky. Právě proto u ní Tomášek naprosto v klidu vystoupil z auta a šli jsme nakoupit něco k večeři.
Večer jsem byla už zralá ne na jednoho panáka,ale přinejmenším na celou flašku. Poté,co jsem si uvědomila, že jsem nevzala s sebou dětské prkénko na wc a malý se mi za to pomstil. Nebudu zacházet do detailů. Naštěstí po tom brzy usnul. A já s ním.
Druhý den jsme se vydali do Králova Dvora za kamarádkou. Dala jsem tomu ještě jednu šanci.
Bez navigace!! dojela až k jejich baráku (jo, nejsem úplně marná) a přišlo druhé dějství hry s názvem Já nikam nejdu! Protože jsem se dobře vyspala, zmobilizovala jsem všechny své síly a tu vzteklou příšeru přeprala. Sice jsem si připadala jak krotitel divé zvěře a ne jako milující matka,ale vzpouzející se chobotnici donesla až ke dveřím jejich vchodu. Tam jsem ho postavila na zem a kupodivu šel už sám. Zřejmě uznal porážku.
Petra má doma několik zvířat. Kocour Jerry ovšem před Tomem zdrhnul a nebyl celou dobu k nalezení. Králík Špagetka ho vůbec nezajímal. Ani asistenční pes Max. Škoda, že nemají prase, nebo krávu. Našemu synovi se člověk holt nezavděčí.
Už jsme opět doma.
Beroun je opravdu hezké město.
Mně konečně zmizel tik v oku.
Z ledničky zmizela slivovice.
Tak zas jindy, třeba na Konopiště. Tam je také hezké parkoviště.
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x