Zatracenej levnej sáček!
U nás doma totiž nejsou jaksi lidi na chození s košem. Vždy to záhadně vyjde na mě. Tak mám popelnici na cca sto litrů odpadků. A do ní kupuji nejraději ty pevné, černé.
Jako vždy jdu najisto,ale černý tam nejsou. To, prosím vás, není rasisticko podbarvený text,mluvím o sáčcích do koše.
Tedy jsou,ale jen na 60 litrů. To je málo,jsou úzké a neobejmou rantl popelnice a tak se stává, že se vždy uvnitř postupně skrčí a odpadky lítají mimo něj.
Rezignuji a beru nějaký ve výhodné akci za 49 káčé. Zelený, na 120 litrů.
Doma ho usadím do popelnice a může začít plnit svůj účel. Za pár dní je plný. Za další den je ještě plnější. Den následující už skoro nejde přiklopit víko. Naskytne se možnost zout se, stoupnout si do koše a odpadky sešlápnout. Ale šlapku ze sebe dělat nechci. takže si povzdychnu, vytáhnu sáček s odpadky, přiberu fenu a vydám se venčit sebe, psa a odpadky. Docela nám to spolu klape, sáček drží, fena radostně vrtí ocasem a já sbíhám schody a dole se chystám otevřít poslední dveře.
V tu ránu ovšem plný pytel s odpadky přestane být kámoš a stane se z něj debil, protože mi rupne v ruce a veškerý obsah se vyvrhne, jako já,když jsem to v mládí občas přehnala s alkoholem.
Pak nevím,co dřív. Jestli sbírat, nebo odhánět fenu, která zřejmě přišla do ráje,protože rychlostí blesku vyžírá zbytky jídla, vylizuje kelímek od jogurtu a nepohrdla by ani šlupkami od brambor. Náhoda tomu chce a přihraje mi do cesty ještě dvě zvědavé sousedky, které zrakem ostřížím zkoumají obsah, rozsypaný po zemi. Možná mě zařadí do skupiny tzv.horních deseti tisíc, protože mezi kelímky od jogurtů, šlupkami od zeleniny a zbytky všeho možného zahlédnou i obal, ve kterém bylo něco od světoznámé firmy Bum Práx, nebo tak nějak.
Obsah, vysypaný na zem, ochuzený o komponenty sežrené psem, jakžrakž posbírám do roztrženého,ale ještě celkem použitelného sáčku, který už ovšem nevezmu za uši,ale do náručí, jako miminko. Jako pokakané a poblinkané miminko.
Balancuji se smrdutým obsahem až ke kontejneru a modlím se, ať to donesu najednou. Není mi přáno. Venku fučí a část pracně sesbíraného hnusu mi odlétne kamsi.
Mám chuť s tím prásknout,ale ke kontejneru je to už pár kroků, prásknu s tím donitř a jdu sesbírat odpadky, které odnesl vítr.
Seberu mimo jiné i psí houno, neřeším, jestli je naše, nebo cizí a nějakou botu. Ta není určitě moje,ale je mi blbý ji tam nechat válet, tak letí také do kontejneru.
To, že kleju sprostě jak námořník, se rozumí samo sebou. Ke konci si začnu prozpěvovat:"Já na tom dělám, já na tom makám..." Už mi hrabe asi.
Mise-Za čistý domov- je u konce, písknu na čubu a jdeme domů.
Chci své černé, pevné pytle!
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x