Jak jsme zachraňovali padlou ovci
Záměrně píšu-chtěli. Člověk míní, Tomáš mění. Procházka podél potoka se smrskla na asi dvěstě metrů, pak se zasekl a nahodil kurs opět k autu. Očima nám jakoby dával najevo:"Tak snad se řeklo, že se jede na ovce, ne na nějakou trapnou procházku lesem!"
Ach my naivní figury! Copak nejsme snad dost poučeni, že jakákoliv náhlá změna způsobuje afektivní záchvaty? Chtěli jsme snad v obyvatelích Machnína vyvolat paniku, že se na obec žene tyranosaurus?
Nad tím, že jsem tou procházkou spálila pouhých deset kalorií, jsem mávla rukou a pokračovali jsme v jízdě za jasným cílem. Ovce. Cestou jsme ukazovali rukou tu napravo, tu nalevo s doprovodnými efekty:
"Koukej, je tam bůůů!"
"Hele, kokokodáááák!"
Ano, ještě se stále dokážeme s manželem bavit normálně.
Ovečky nás vítaly jako vždy, hlasitým bečením. Natočila jsem mu na mobil dvě krátká videa, která nám strašně polezou na nervy už v autě (kdo z vás má úchylku dvacet kilometrů poslouchat samé béééééé, béééé, prokládané hlasitým smíchem dítěte?) a Tomáš byl strašně šťastnej.
Užuž jsme chtěli jít pomalu k autu, i Tomášek směřoval stejným směrem (konečně!), když jsem si všimla, že jedna z ovcí leží na zádech. Párkrát pohodí bokem, zatřese kopyty a zase se svalí.Okolí ní se srocují ostatní a žďuchají do ní čumáky, na víc nemají sílu. Když to nepomáhá, jdou se klidně pást opodál a ovce už jen rezignovaně leží a kouká na nebe. Občas vymrskne kopyta, jako by se nechtěla ještě vzdát,ale leží dál.
Nechce se mi za této situace odjet. Přemýšlím, kde může bydlet majitel stáda. Je to snad statek hned na druhé straně silnice s těžkými tmavými vraty? Přeběhnu a silně zabouchám na vrata (zvonek nemají). Slyším akorát kejhat husy,ale žádné kroky, které by napověděly přítomnost člověka.
Zabouchám podruhé a rozhlížím se, jak daleko je další stavení. Asi čtyřista metrů svižnou chůzí po kraji silnice. Jdu. Ne jako ovce na porážku, ale pěkně odhodlaně, kdepak nějaký stud.
Zdálky vidím postavy na zahradě. V duchu si připravuji svou řeč. Dojdu až k nim a povídám:
"Dobrý den, nevíte,čí jsou tamty ovce?" (ukážu rukou za sebe).
Tři páry očí málem vypadnou z důlků, zvlášť po objasnění, proč jsem přišla.
"Tam jim jedna zůstala ležet na zádech a nemůže vstát!"
Jeden z mužů se vzpamatuje ze šoku (taky bych byla, kdyby mně někdo cizí vlezl skoro do baráku,ale tady šlo o ovčí život!) a ukáže na stavení, kde jsem před malou chvílí tloukla na vrata.
Poděkuji a mašíruju zpět a dělám, že neslyším hurónský smích těch tří. Já se tu pokouším zachránit ovci a oni ze mě maj akorát prču!
Příběh má ale happyend. Druhé bouchání na vrata už bylo úspěšné. Vyběhly dvě, asi desetileté holky, odemkly bránu, prodraly klubkem ovcí a chudinku, totálně flegmatickou, zvedly na nohy.
Tak nevím, jestli jí to tolik vadilo, anebo si to ležení užívala, dívala na plující mraky a snila o lepším ovčím životě?
Mezitím holky zachytily na poslední chvíli jednoho zběha v modré bundě, který chtěl nepozorovaně proklouznout dovnitř. Přes řev jsem ani neslyšela, zda mi děkují za echo ohledně ležící ovce, či mi nadávají, že jim náš syn plaší stádo.
Měla jsem ze sebe dobrý pocit. I když jsem nevěděla, zda moje záchranná akce vůbec byla nutná.
Musím dnes vygooglit co dělat, když leží ovce na zádech a čumí do oblak.
Ale minimálně třem lidem jsem dnes zvedla náladu a to mě hřeje u srdce.
A možná se zasmějete i vy.
Šárka Andrlová
Jak Liberecký kraj vyhazuje peníze do kanálu...pardon, do kolejí
Tak nám začátkem roku přidali nové vlakové spoje. Předcházel prý tomu velmi podrobný průzkum. A výsledek?
Šárka Andrlová
Není možné se splést aneb „Vraťte se k vyšívání, dámo!“
Okomentovala jsem sportovní blog. Jejda, to jsem si naběhla! Protože jsem se spletla. Chudáci Procházka s Paterou.
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
Pozemek pro výstavbu RD, 1095 m2, Popovice u Kroměříže
Rataje - Popovice, okres Kroměříž
4 121 000 Kč
- Počet článků 137
- Celková karma 17,01
- Průměrná čtenost 5410x