Když chce člověk páchat radost...
Někdy koncem června jsem zahlédla na Facebooku prosbu kamarádky, jejíž autistická dcerka si strašně přála mít doma vláček Regionova. Jen tento vláček! Protože autisté se obvykle nesmíří s nějakou náhradou a když Regionova, tak neshánějte žádný RegioJet a jiné modely. To byste autistu rozhodili a nepotěšili.
No jo, jenže takový model stojí okolo pěti tisíc! Který z pečujících rodičů může jen tak vytáhnout z kapsy pět litrů? Tak jsem v jedné skupině, kde jsem členem, hodila výzvu. Zda bychom se na vláček nesložili. A protože tam jsou samí skvělí lidé, kteří rádi pomáhají, tak se peníze na vláček vybraly během tří dnů.
Měla jsem velkou radost z toho, jak my Češi jsme solidární a máme silné sociální cítění. A začala jsem pátrat po tom, kdo by model vláčku mohl vyrobit.
A úplnou náhodou jsem narazila na stránku modeláře, který přesně tento model nabízel levněji, než ostatní. Napsala jsem mu dotaz a požádala ho o telefonní číslo, abychom se blíže domluvili. Vysvětlila jsem pánovi, proč vláček potřebuji a pro koho bude.
Pán souhlasil, ale mám být trpělivá, dřív, než zkraje srpna hotový nebude. Ještě mi navrhl, že by vláček mohl svítit. Nechtěl ani zálohu, prý, až bude hotový.
A čekala jsem. V polovině srpna jsem se poprvé připomněla mailem. Odpověď přišla až za několik dnů. Vláček je hotov, jen musí zajet do Brna pro osvětlení.
Ok. Už se to blíží, vláček bude!
Přišlo mi, že do Brna je cesta delší, než do Ulánbátaru. Ale budiž. Někdy koncem srpna jsme se začali domlouvat, jak si vláček předat. Podotýkám, že to bylo po několika mailových urgencích. Chtěla jsem alespoň fotku. Dodnes nepřišla.
Jelikož je modelář až z dalekých Jeseníků, navrhla jsem, že by ho vyzvedla kamarádka, která bydlí asi 20 kilometrů od něj. Měly jsme se potom spolu sejít na jedné akci pro rodiny s autismem, takže naplánované to bylo skvěle. Předala jsem jí telefonický kontakt na pána. Ona mi pak zavolala, že s ním mluvila a dokonce, že bude vláček levnější, než jsme byli dohodnuti.
Měla jsem z toho radost. Bohužel jen na chvíli. K předání nedošlo, jelikož pán údajně musel prodloužit svou služební cestu v Německu. Tak že to nechá poslat poštou.
Mou adresu jsem mu napsala a čekala.
14.9. mi napsal svůj poslední mail. Zítra budou vláček posílat.
18.9. jsem se ho mailem zeptala, zda už je na cestě a pokud ano, aby mi sdělil číslo zásilky, že si to dohledám, protože mi stále nic nepřišlo. Od té doby komunikace zmrzla.
Ani fotografii vláčku dosud nemám.
Ale zato mám silný pocit, že mě ten člověk celou dobu jen tahal za fusekli.
Bohužel až v těchto dnech mě napadlo si vygooglovat recenze na tuto modelářskou firmu.
Aha. Měla jsem to udělat dřív. Dozvěděla bych se totiž o nespolehlivosti a liknavosti. Také o tom, že modely na fotografiích nabízených modelů se moc nepodobaly skutečným výrobkům.
Jediná věc, která mě uklidňuje je, že jsem neposlala peníze předem. Jsem na tom lépe, než ona kamarádka, která v únoru zaplatila firmě na výrobu kuchyní zálohu 31 tisíc a dosud nemá ani kuchyň, ani peníze.
Ale mrzí mě to a štve tedy hodně.
Dělat dobré skutky je někdy náročné.
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x