S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Při soužití s autistou dlouho nechápete vůbec nic. Ale zvyknete si. Občas máte pocit, že už mu trochu rozumíte. Než vás znovu vyvede z omylu.
Po fiasku s výletem na Safari ve Dvoře Králové jsem na chvíli své touhy - něco zažít se synem -krotila.
Ale buďte v létě, když je krásné počasí, zalezlí mezi čtyřmi stěnami, kdy hlavní program představuje sledování pohyblivých obrázků v televizi, občas prokládaný výkřiky: „Počasí! Polojasno! Zataženo!“
A pak jsem ho s sebou vzala na Mácháč, kam jsem jela vyzvednout dceru. A zaznamenala nebývalý úkaz. Tomík nejenže vylezl z auta, ale když jsme naložili zavazadla a odjížděli, začal kvičet a ukazoval neustále rukou za sebe.
„Jemu se tady líbí! Neuvěřitelný!“
Hned po návratu jsem zarezervovala chatku v kempu a hned na tři noci. Asi mi přeskočilo, ale věřila jsem si.
Po příjezdu nadšeně vyskočil z auta a začal rejdit po okolí, zatímco jsem vyřizovala ubytovací záležitosti.
Potom jsem ale musela jít přeparkovat. Představte si, jak vysvětlujete autistovi, že se opravdu nejede domů, ale pouze musíte zajet s autem na přilehlé parkoviště. A začalo divadlo, na které už bych měla být dávno zvyklá, ale vždycky mě má role vedlejší postavy v melodramatu rozhodí.
Do auta jsem ho napoprvé nedostala. Když pak popoběhl ke stánku, zaradovala jsem se, že pochopil, skočila za volant, že vycouvám a popojedu k tomu parkovacímu místu.
Jeeenže! Tomík se vrhl k autu a vypadalo to, jako když nebohému fanouškovi odjíždí v limuzíně jeho největší hvězda. Ruce položil na kapotu, div na ní neskočil a..řval. Mně už se chtělo řvát taky. Opět jsem vystoupila a již s lehkým nádechem hysterie jsem mu znovu opakovala, že jen popojedu kousek. „Támhle, vidíš?“ ukazovala jsem mu plácek, kam jsem měla namířeno.
Lavičky u bistra se začaly plnit lidmi a mám pocit, že jsem zahlídla i bookmakera, který vypisoval kurz.
Auto naštorc přes silničku, pološílené dítě a téměř hysterická matka, která zařvala: „Padej do auta a nedělej tady tyjátr!“ a současně nacpala to ječící monstrum dovnitř.
Během přesunu mi zřejmě někdo dítě vyměnil, protože až do druhého dne byl zlatý. Jen měl problém s přítomnými psy a stále na jednoho, z velké vzdálenosti, halekal: „Jdi domu!“
Ten "náš" kemp je hodně retro. Hřiště, jaká si pamatují ti, co vyrůstali na sídlištích v osmdesátých letech, chatky už mají nejlepší léta také za sebou. Sociální zařízení společné. Tady musím pochválit sprchy – nejsou na žeton a čisté.
Za všechno se tu připlácí. Za ledničku v chatce, za parkovací místo, za neobsazené lůžko...Nebrblám, chápu, že nějak se vydělávat musí, zvlášť po dvouleté covid pauze.
A také už jsem stará a zhýčkaná vlastním wc a koupelnou.
To fakt chceš - v půl dvanáctév noci se kvůli potřebě převlékat z noční košile do sukně a trika, projít okolo party bujarých mládežníků, zaslechnout: „Co to je za modelku, vole?“ zjistit, že se záchody na noc zamykají, takže se vrátit pro klíče a doufat, že partička svou slovní zásobu již vyčerpala.
Následující den budíček v šest ráno a první slovo: „Hšiště!“ Měl štěstí, bylo celé jeho.Celý kemp ještě spal, jen matka autisty klimbala na lavičce a dopovala se ledovou kávou z krabičky.
A to je konec pohádky, přátelé.
Ani skupina Jelen by ho svým hitem „Zůstaň ještě jednu noc!“ nepřesvědčila.
Chyběla mu ČT24, vadila mu vypadávající wifi, psi, děti...prostě se přepnul opět do módu nesnášenlivého autisty a bylo tedy rozumnější vyklidit poleadopřát zbylému osazenstvu kempu klid.
No jo, propadly nám peníze za dvě noci. Ale už jsem v životě přišla o víc.
Marion (Carmen Mayerová) by to shrnula asi takto: „Móc lidi. Móc pes. Spíš bordel!“
Jo a jezero je odtamtud dost daleko. A ve středu se dost ochladilo. Ale nafukovací lehátko jsme s sebou měli. Co kdyby...
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
Šárka Andrlová
Napsali blog a zabouchli dveře
A vzkazují: přečtěte si můj výplod, karmujte, ale na vaše názory vám kaká bílej Tesák. Občas se vyskytnou i nabídky typu: chcete-li mi přesto článek pochválit (nic jiného se nepřipouští), napište mi email, nebo soukromou zprávu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x