Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
V 10.30 jsem dorazila na nádraží a koupila jsem si u žluté konkurence jízdenku s místenkou na spoj, který měl odjíždět v 11.49 hodin. Slovo MĚL je v tomto případě klíčové.
Větší, než obrovské množství lidí na pardubickém Hauptbahnofu mne udivilo. Ale co, bylo hezky a hlavně jsou prázdniny, lidi migrují. Ale zatímco toto mne pouze udivilo, odjezdy vlaků, kde naskakovala zpoždění rychleji, než úroky u Providentu, mne hodně zneklidnily. Mít s sebou sekyrku, kývám se tam jako starej Brůna. Ale neměla jsem nejen sekyrku, ale ani míč proti trudnomyslnosti. A pohledem po vestibulu jsem usoudila, že by těch míčů musely České dráhy nakoupit mnohem více. Cestujícím, kteří si ještě před pár minutami radostně výskali, že jejich vlak má zpoždění pouhých šedesát minut, záhy došel humor, protože žádná protekce, pro nikoho, jasný!
Ze šedesáti minut bylo za chvíli devadesát, potom sto dvacet a můj spoj tam pro jistotu nebyl vůbec. Pasažéři žlutých vlaků jsou zřejmě méně psychicky odolní, tak je nikdo nechtěl dráždit a rovnou spoj zrušili.
Před kanceláří „žluťásků“ byla fronta a dle výrazu ve tvářích těch, kteří chtěli vědět vše, jsem poznala, že neví o moc více, než samotný personál.
Když jsem přišla na řadu, dozvěděla jsem se, že ten můj spoj nepojede, nabídli mi to přebukovat na ten pozdější, který už určitě pojede. Ale nevíme, kdy! krčila slečna rameny.
Bylo okolo půl druhé
V pokladnách drah to bylo to samé v bleděmodrém. Já být jimi, stáhnu žaluzie, zalezu, zamknu a fertig!
Napadlo mne, vyhledat si autobusové spoje. Když to nejde po kolejích, musí to jít po silnici! Idos mi vyplivl několik spojů, jeden lepší, než druhý. Minimálně dva přestupy, v Praze bych byla za cca 3,5 hodiny. Vlakem jsem tam za hodinu dvacet. Že už trčím bezmála dvě a půl hodiny na vlakáči a odjezdová tabule hraje s cestujícími hru Vydrž, nebo zemři, byl detail.
Vrátila jsem se tedy do nedalekého pajzlu, kde jsem už ten den jednou byla. Byla to taková klasická čtyřka, ale líbilo se mi, že je tam méně lidí, než na nádraží. A byl tam Jukebox. Dala si v pořadí druhou malinovku, druhé kafe ( žádný stárbaks, ale diskontní 3v1) a čekala, až bude půl čtvrté.
Mezitím se u baru uzavíraly sázky, kolikrát ještě dorazím, kterým jsem se shovívavě usmívala, jelikož jsem věřila!
„Nashledanou!“ hezky jsem se s nimi loučila a nahodila výraz jako pan Smrtka z Cimrmanovy hry Vizionář.
„Já bych se ještě neloučil, vždyť se za chvíli uvidíme!“ Ten výčepák je nějakej divnej, říkala jsem si.
„Jupí!“ výskla jsem, když u mého spoje na tabuli nesvítilo žádné zpoždění.
„No to si snad dělaj…!“ úpěla jsem pět minut poté, když vyskočila čtyřicítka. Ne moje teplota. Zpoždění.
Když jsem se potřetí objevila v té knajpě, výčepní mi k malinovce donesl panáka vodky. Na účet podniku. Zřejmě vyhrál sázku. Neřešila jsem to a kopla ji do sebe na ex.
Mezitím se o několik desítek metrů dál opět přepisovaly dějiny. Ze čtyřiceti minut bylo šedesát.
Ale já se rozhodla již neriskovat a šla na perón, kam měl přijet můj spoj.
Po čtvrté hodině odpolední přijel vlak, který měl odjezd v 6.23. A potom, jako by se s vlaky roztrhl pytel, přijížděl jeden za druhým a lidé se radovali, tančili, zpívali... ach, to byla nálada. Teď kecám, samozřejmě. Většina (včetně mne) si fotila odjezdové tabule.
Po půl páté přijel vlak, kterým jsem měla původně jet (v 11.49). Téměř prázdný. Odvážila jsem se stevardky zeptat, zda bych nemohla jet tímto.
„To nejde!“ (asi bych v prázdném vlaku zabrala příliš moc sedadel). „Ale vydržte, ten váš jede za námi, za deset minut tady bude!“
Měla pravdu! Chvíli před pátou opravdu přijel! Měla jsem slzy na krajíčku. Chtěla jsem požádat paní, stojící vedle mne, zda by mi nedarovala kapesníček, ale plakala také.
Za hodinu dvacet jsme „přistáli“ v Praze. Ještě mě čekala cesta autobusem do Liberce a v hlavě mi naskakovaly různé katastrofické scénáře, od upadlého kola po desetikilometrovou kolonu. Na oslavu toho, že se nic z toho nestalo, jsem večer vymlaskla dvě skleničky vína a usnula.
V noci se mi zdálo, jak se mi nedaří postavit si stan na pardubickém nádraží.
A to jsem před odjezdem do Pardubic dlouho váhala, zda si nevzít auto. Ale chtěla jsem si užít cestu vlakem. A to se mi beze zbytku splnilo.
6,5 hodiny na nádraží a v přilehlém baru byl takový nečekaný bonus. I s vodkou zdarma.
Šárka Andrlová
Není možné se splést aneb „Vraťte se k vyšívání, dámo!“
Okomentovala jsem sportovní blog. Jejda, to jsem si naběhla! Protože jsem se spletla. Chudáci Procházka s Paterou.
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Digitální stavební řízení od července bude, slíbil Bartoš. Provoz přirovnal k D1
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš ve čtvrtek prohlásil, že digitální stavební řízení bude...
Deník Metro rozšiřuje regionální zpravodajství a zvyšuje náklad
Deník Metro z portfolia mediální skupiny MAFRA posiluje přítomnost v regionech a zároveň zvyšuje...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Podvody přesáhly pět milionů, žalobce viní pojišťováka i jeho otce lékaře
Z pojistných podvodů s celkovou škodou přesahující pět milionů korun obžaloval krajský státní...
- Počet článků 136
- Celková karma 17,99
- Průměrná čtenost 5450x