A jaké bylo vaše poprvé?
Jsou Vánoce. Tedy vlastně byly, ale pořád ta vánoční nálada v člověku tak nějak přetrvává.
A já se 26. prosince ráno rozhodla, že upeču vánočku. Jo, jsem takový rebel, že vánočky peču zásadně až po svátcích. Ale cukroví jsem měla napečené už před Vánoci. Takže jsem takový poloviční rebel.
Zase na druhou stranu, kdo se může pochlubit tím, že ve svých šestačtyřiceti letech poprvé pekl vánočku?
Léta jsem odolávala, protože jsem se bála. Že se mi při motání pramenů zamotá i hlava. Že se mi rozpadne a bude z toho spíš takový předčasný velikonoční mazanec. Že naše trouba vydá nepoživatelnou černou hroudu.
To rozhodnutí muselo uzrát. A stalo se tak včera.
Jak nesnáším čtení návodů, tentokrát jsem uznala, že musím a na Youtube nejprve našla videa s názvem – Jak uplést vánočku ze čtyř, šesti, sedmi, osmi a devíti pramenů. Po dvaceti minutách a zhodnocení vlastních schopností, které jsem zatím jen tušila, jsem sebekriticky uznala, že plést poprvé osm pramenů by bylo troufalé. Zůstanu u kombinace 4 – 3 – 2.
Těsto – leccos jsem odkoukala už v dávných dobách, kdy ještě žila babička, tak jsem měla trochu povědomí o tom, co tam všechno patří. Hlavně nezapomenout na kvasnice, že jo.
Jedním okem jsem švidrala do mobilu a připravovala si suroviny. Vejce a mléko už trůnily na lince hodinu, protože tam psali, že to musí mít pokojovou teplotu.
Ušlehala máslo, vrazila tam vejce, vanilkový cukr a pak si připravila kvásek. Do mísy vedle nasypala polohrubou mouku a udělala důlek. No, spíš kráter po výbuchu Etny. Do něj jsem vlila kvásek a zamíchala směs z másla a vajec. A hnětla.
Potom jsem hotové těsto přikryla utěrkou a strčila pod polštář. A chodila ho každou chvíli kontrolovat, jestli je větší. Chvílemi se mi zdálo, že neroste vůbec a propadala depresím.
„Tak co je s tebou?“ oslovovala jsem těsto něžně a s láskou. Tak, aby se mě nebálo a kynulo.
„Podívej se na mě, jak kynu já!“ snažila jsem se ho motivovat. Možná právě tato věta způsobila, že se těsto heclo a konečně svůj objem zdvojnásobilo.
Nastal čas vyválet prameny. To, že byl každý jinak silný, jsem přehlédla. Anebo nepřehlédla, ale neřešila. Soustředila jsem se na pletení.
Nejtěžší bylo, přenést upletený díl na plech.
„Drž, ti řikám!“
To samé se opakovalo ještě dvakrát.
Těsto, co zbylo, jsem sežrala. Miluju syrové těsto. Vy také?
Nakonec jsem zapíchala do vánočky špejle a strčila ji do trouby. A nehnula se od ní ani na krok.
Vrchní cop se svezl ke straně, ale jinak – vytáhla jsem z trouby úplně první svoji vánočku.
Co na tom, že jsem do těsta zapomněla dát cukr. Posypala jsem ji zvenku moučkovým.
Co na tom, že mě večer bolelo břicho, jako kdybych zbodla kilo řízků naráz. Toho těsta jsem asi neměla jíst tolik.
Vánočku jsem samozřejmě vyfotila ze všech úhlů a odolala pokušení ji nasdílet na Facebook.
Beztak se mi displej dva dny předtím zasekával pod náporem fotek cukroví a vánoček.
Tak ji dám alespoň sem.
A pozor, kritické a urážlivé komentáře, netýkající se mé vánočky okamžitě mažu!:-))
Přeji všem krásný nový rok 2023, hodně zdraví a pamatujte, že s humorem jde všechno líp!
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
Šárka Andrlová
Napsali blog a zabouchli dveře
A vzkazují: přečtěte si můj výplod, karmujte, ale na vaše názory vám kaká bílej Tesák. Občas se vyskytnou i nabídky typu: chcete-li mi přesto článek pochválit (nic jiného se nepřipouští), napište mi email, nebo soukromou zprávu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x