„Hej ženo, co bude k večeři ?“

     Při této větě feministky hromadně padají do mdlob. Naopak poslušné ženušky pustí hadici od vysavače a třemi dlouhými a rychlými kroky jsou natotata ve své svatyni.

      Nevím, jestli se mám považovat za feministku. Vždycky si představím ženštinu přírodního vzhledu (se vším možným ochlupením), které se při slově chlap ježí právě všechny ty chlupy (někde jsem zaznamenala názor, že zaryté feministky se neholí, protože holení  jistých míst je degraduje na pouhý sexuální objekt. Nevím, kde jsem tyhle pindy vyčetla).

        Tak to asi nebudu pravá nefalšovaná feministka. Mně se při slově chlap nic neježí (nemá ani co). Muže mám ráda, hlavně chytré, inteligentní a se smyslem pro humor. Muži mi nevadí ani ve vedoucích funkcích. Ale vadí mi typy, vyžadující každodenní full servis, včetně oné věty v nadpisu.

       Ať se jedná o dělňase v montérkách nebo vysoce postaveného manažera, když tihle týpci odemknou byt a zahlásí, že páneček dorazil, může je čekat ráj na zemi - takzvaný (u mužů velice populární) „multifunkční robotický typ“ – to je ten typ, co ovládá všechno, od žehličky po váleček na malování, s absencí programu „Reptání" . Naopak program  „Ano drahý, jistě drahý“ se nevypíná ani v noci při ulehnutí na lože.  Zkráceně se těmto modelům říká: „maká a zbytečně nekecá“.   Pokud se program hned na začátku zaktivuje (tj. hned na začátku vztahu- a pokud není přítomna vadná součástka s názvem „ Trhni si nohou a udělej si to sám“), může úspěšně fungovat třeba 20 i více let.

  Tak to tedy ne, pánové ! Nic takového od normální (tj. samostatně myslící ženy) nečekejte.

      Takže ti, co ještě nepochopili, že je 21.století a žena není služka, dopodrobna navedu, aby se snáze zorientovali. Kabát (bundu) hezky pověsíme na věšák, boty nepohodíme každou do jiného rohu, ale hezky srovnáme pod věšák (nebo do botníku), pak zamíříme do kuchyně (ti, kteří neví, kde se tato místnost nachází -bacha, je o hodně větší než WC !), si můžou zapnout GPS nebo poprosit ženu, která relaxuje po práci na pohovce a vychutnává si latté, zda by je navedla správně. Našli ? Výborně, takže můžu pokračovat. Otevřete lednici. Co vidíte ? Že nevidíte nic, co by stálo za večeři ? Takže návrat zpět do předsíně, opět nazout boty, popadnout tašku, peněženku a cestu do obchodu najdete také dle nám již známé GPS.

         Pokud budete ten šťastnější a lednici najdete plnou pochutin, máte dvě možnosti. Buď samoobsluha (zvládnout si ukrojit chleba a obložit plátky salámu dokáže už i  dítě školou povinné) nebo dojít do obývacího pokoje, hezky se usmát na ženu, říct jí, jak jí to dnes sluší a požádat jí, zda by vám s přípravou večeře „nepíchla“. Uvidíte, není to tak složité a nemožné a rozhodně příjemnější než ono: „Hej, ženo, co bude k večeři ?“ A večeře Vám bude o to více chutnat. Užijete si i spoustu legrace (a třeba dojde i na sex na kuch. lince ? Dětný pár na toto ale může prozatím zapomenout.)  

         A to nejlepší nakonec: chlapi v zástěře a  s vařečkou jsou děsně sexy ! Víc sexy než borci s Mrožem.

  Pozn: autorka blogu je již 12 let šťastně vdaná  a  „Hej ženo, co bude k večeři“ dodnes  nezaslechla.