Je možné, aby se sova naučila milovat brzká rána?
Ano, řeč je o mně. Já,která považuje zvonění budíku v šest ráno za Herodovo vraždění neviňátek. Já,která ještě nedávno hlásila o půlnoci, že večer teprve začíná. Tak nyní se můj biorytmus otočil naruby a může za to boj s kilogramy, tzv. „loučení s vorvaněm.“ Kdo někdy hubnul, tak ví, že nejdůležitější je-přestat žrát. A jíst malé porce. A večeřet pokud možno způsobem hlodavčím, to znamená, chroupat mrkev a představovat si,že je to nadýchaný medovník. Nevím, jak ostatním dietářům,ale mně to nějak nefunguje. Mrkev je a bude vždy jen mrkev. Hnusná, červená a tvrdá mrkev (už se kvůli ní ozývá i osmička vlevo dole). A tak, když schroupu v osm večer mrkev, popřípadě okurku (zlatá mrkev, ta je aspoň nasládlá), snažím se domluvit žaludku, že opravdu nebudou žádné rohlíčky s párečkem, pomazánkou nebo salámkem. A už vůbec ne tamta čokoláda, která se na mě výsměšně šklebí pokaždé, když (ze zvyku) otevírám špajz. Žaludek, zdá se, chápe, ale mozek, ta svině, nikoliv. Takže ho převezu- jdu si lehnout už v půl deváté. Dřív,než děti. Zavírám oči, které se vzpouzí nezvyklému času a počítám ovečky. Po chvíli zjistím, že počítám skopové, vepřové, uzené a tlačenky. U dvousté klobásky zřejmě usínám. Probouzím se před šestou, společně s Tomáškem. Dříve jsem na něj zavrčela, ať ještě chrápe, ale dnes hbitě vyskočím (určitě lehčí o tři kila) a nemůžu se dočkat snídaně. Při snídani si totiž můžu dopřát jeden rohlík-přepůlený,abych měla pocit, že jsou dva. Kávu s mlékem a kvalitní šunku, či párečky s 85% podílem masa. Míchaná vajíčka, jen tak nasucho. Vajíčka natvrdo. Jestli nezačnu brzy kvokat, bude to zázrak. Ale při snídani si prostě debužíruju. Ráno můžu. Pak už jím jako vrabčák. Každé dvě hodiny něco sezobnu (samozřejmě dietního) a odpoledne šlapu. 7km denně pěkně svižným tempem. Možná časem zrychlím na běh, ta Součková mi totiž nedá spát (ahoj,Zuzko!) A pak už je večer, chroupám mrkev a těším se do postele. A na ráno. Můj život se teď skládá z těšení se na snídaně. Jsem ranní ptáče, které do pekárny radostně skáče.
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x