To je smutné, nežijou pro nás ta zvířátka dost dlouho, no. Ale určitě bude líp.

Docela mě tu ale překvapuje, kolik lidí je proti psovi z útulku. Nalezenci a zachráněnci bývají ta nejvděčnější stvoření, která by za svou smečku položila život, jiné psy jsme v podstatě nikdy neměli a ani s malými dětmi nebyl nikdy problém. A na problematického psa by vás stejně v útulku upozornili a nejspíš by vám ho ani nedali.

Ale zas je fakt, že pokud má člověk nějaké oblíbené plemeno, tak se ho chce držet. My máme asi "kliku", že těch vyházených a opuštěných vlčáků bylo vždycky nepřeberně...

Martino, trošičku jsme to přehodnotili, viz můj příspěvek pod Vámi. Budeme mít dospělého Kavalíra z nadace Kavalíři v nouzi.

Takže štěně asi nebude, vypadá to, že si vezmeme opuštěného Kavalíra od nadace Kavalíři v nouzi:-) To je nadace, která zachraňuje kavalíry z množíren, nebo si vezme do dočasné péče kavalíra, kterého opustil (nebo mu zemřel) páníček.

U tohoto plemene se prostě nebojím problémů s agresivitou

Držíme packy, ať se najdete.

..nic ve zlém Šárko...ale najděte si veterináře...se smyslem pro realitu....já mám jako vet...doktora..kamaráda z gymplu....volám ho až v okamžiku kdy si rady nevím...a on mi na oplátku na rovinu řekne...kdy už to nemá cenu....pak jdu kopat jámu...a on koná....nebožtíka zakopu.....slzy roním jako hysterická ženská...následně se zpravidla ožeru jako prase... ale mám to za sebou....

Však ona nám to rovnou, že naděje je mizivá, že to může zkusit,ale...a když po dvou dnech nedošlo ke zlepšení, ukončili jsme trápení.

Tak to je mi líto Snad se vám podaří novou Šmudlinu najít...

Určitě,Mirko

Šárko dost o tom vím, s kočkama to je stejný a kdo říká že kočky neumí vítat, nemá pravdu...vybrečeli jste si novýho, a to je fajn

Cítím s Vámi. V listopadu nám odešla fenka kavalíra na záhadnou nemoc. Její bratr tak strašně truchlil (a my s ním), že jsem obvolal známé a za pár dní jsme si jeli pro "náhradní "sestřičku. Takže jsme opět kompletní. Pro povzbuzení: http://www.nebakov.cz

Díky za odkaz, určitě se podívám

Držte se...

Snažíme se.

Śárko, nikdy jsem u takových posledních chvil nebyla , ale pamatuju... až jindy... teď ne. Tím jen chci říci, jako jsem to napsala Honzovi Pražákovi, zopakuju:

Vážím si všech, kdo umějí o zvířata pečovat, vezmou si je z útulků, dokážou jim pomoci a své osobní pohodlí obětovat. Já psa v dětství doma , ani v manželství mít nemohla...

a víte tvrdím, i ten konec je věc , s níž se třeba děti maji nějak adekvátně setkat.

Držím palce, ať se bolest po krocích vzdaluje a je lépe a lépe.

Díky za komentář,Radko.

Šárko, držím palce - teď, i při výběru nového psího kamaráda či kamarádky

Dík,Maruško. Po dvou psech bychom chtěli fenku..ale kdo ví, jak to dopadne, třeba bude Šmudla č.3