Pamatuju z dob školáckých.

Taky,taky

Zrovna dneska ráno jsem jel krásně nacpaným busem MHD a krátce po vyjetí z mé zastávky řidič zabrzdil v křižovatce na červenou, takže se mi do náruče skácela slečna odhadem asi tak dvaadvacetiletá 173/67, se správně tvarovanými partiemi tak akorát do mojí ruky. Taky jsem si zavzpomínal na mladší roky o tom zase až někdy jindy (to je opět douška pro Majku Šípkovou).

Martine, Vy jste klikař. Taková pěkná náruč!

A děkuji...jistě se ti "Indi" již blíží!:-)))

Šiš, v narvaném buse už jsem dlouho nejela...a ani mi to, fakt, nechybí.

Tobě

Taky si to příště odpustím,Jani.

Většinou jezdím autem,ale tentokrát se mi nechtělo takovou dálku,byla jsem až v Chomutově a autobus je přeci jen levnější.

ale tech pribehu, co jsi mohla zaslechnout...

Ani ťuk,Marku.

a bude to jen horší...když mi důchodci máme slevu

no to se mi teda něco povedlo

Líčení mi, Šárko, připomnělo dávný zážitek. Čekal jsem po tanečním tréninku na noční autobus v Mladé Boleslavi. Spoj Praha-Liberec. Jely dva hned za sebou. Přijely narvané oba. Právě v Boleslavi jeden z nich “kleknul”. Co nevymysleli řidiči- vyzvali cestující, aby si přestoupili do toho druhého. Přísahám, že jsem nic takového předtím ani potom nezažil. Vešli jsme se tam VŠICHNI! Ale sardinky v oleji, to je příliš komfortní opis, jak to uvnitř vypadalo. Já osobně jsem stál mezi předním sklem, na které mě natlačili ostatní, a šaltrpákou řidiče.Když řidič chtěl přeřadit, musel mě požádat, abych nohu zvedl do výšky. Fakt. Autobus úpěl do sebemenšího kopečka jak zvíře. Přetížení 4G - na jeden normální prostor pro člověka 4 lidi. Stáli i v miniprostoru mezi sedadly, na nichž seděli lidi. Naštěstí jsem po půlhodině vystupoval v Mohelnici. Kyslík, když jsem se po opuštění pojízdné slisovny nadechl, mi právě docházel. Nevím, v jakém stavu dojeli ostatní do Liberce, možná někteří omdleli, nikdo to ale nepoznal, na zem se rozhodnê nesesuli. Ani omdlelý špendlík by nepropadl. Od té doby se mi jakékoli tlačenice v tramvajích nebo vlacích zdají k smíchu. Tohle bylo cestovatelské inferno. Jezdil jsem pak domů z tréninků už jen vlakem.

Josefe,dík za sdílení Vašeho zážitku,myslím,že ten můj právě překonal

V Mohelnici už dávno nezastavuje,nebo alespoň já už ten spoj nepamatuji.

Vlak,to bývalo také "jedlé", hlavně v ranních špičkách z Žatce do Mostu. Jezdí pouze motorák s jedním,max.dva vagóny a často jsme někomu seděli na klíně. Ale to jsme byly mladé,štíhlé studentky.:-)

Psané pěkně a lehce jako klavírní preludium. Jsem z toho přeluzněn a ještě více utvrzen v zálibě v jízdě autobusem, tramvají a tak všelijak podobně. Vlakové uličky kdysi dávno bývaly taky výživné.

Ó,Marku,very thanks.

krásně jsi to popsala-bez smyslu pro humor by se takové cestování asi přežít nedalo

Takové jsem dlouho nezažila,asi proto mi tak utkvělo v paměti

Zjistila jsem,že si budu muset koupit bloček a zapisovat si hned,jakmile mě začnou napadat věty a slova do blogu,protože o den později si všechno,co mě napadalo, nedokážu už vybavit.

Pobavila jsem se. To víš, člověka to potěší, když slyší o cizí...strázni. Hlavně, že jsi v pořádku už doma

No,byl to psychicky náročný víkend

Hezký večer,pančelko

Myslela jsem, že se to už neděje... jsi hrdina!

Neděje se to jen ve žlutých autobusech

Dik a hezký zbytek neděle,Zuzko.