To co jste popsala, platí pro většinu finančních institucí v ČR :)

Jeden pán se stejným jménem chodí k nám na poštu.

Máte pravdu. Moje příbuzná odešla od pošty protože byla jako doručovatelka nucena lidem nabízet pojištění. A hlavně byla penalizována za to pokud smlouvy neuzavřela.

Onehdá jsem viděl na poště nabízet punčochy-silonky. Čekám už jen, až tam bude viset vedle okénka uzená kýta.

Jeden čas byly i cigarety.

rok na poště, z toho půl roku vedoucí malý satelitky, mi stačil do konce života. naše oblastní paní manažerka byla takovej ten děsně (nuceně) pozitivní a energickej typ a když přijela poprvé se se mnou seznámit, tak mi hned začala vykládat, jak naprosto jednoduchý je prodávat všechny ty nesmysly, který se službou pošty nemají vůbec nic společnýhho. a protože samozřejmě disponovala bezbřehým sebevědomím, které je pro tuto fuknci nezbytné, tak se ihned jala ukázat mi v praxi, jak se to dělá. takže naprosto nesoudně začala cpát penzijní připojištění první babce, která se objevila ve dveřích. hučela do ní asi 10 minut, paní by ji nejradši evidentně poslala někam, ale nakonec to nějak ustála, a světe div se, odcházela bez smlouvy. nutno podotknout, že po tomto prezentačním fiasku jsem se s paní manažerovou již nikdy nesetkala, řekla bych, že se naší poště vyhýbala, jak čert kříži...

Šárko, blog výstižnej, ale nesdílím tvůj optimismus, že se něco radikálně změní. to by museli vyházet všechny ty chytrý, co už patnáct let hučí do všech zamětnanců, jak musí prodávat, protože si neumím představit, že by najednou naprosto v pohodě začali všichni říkat, jaká to byla blbost hodně štěstí

Ivčo,nazdaaar!

Včera se rozhodlo,že propustí 15% manažerů a adm.pracovníků. Kdo to bude,se dozvíme později,zatím přísně tajné.

Neodešla jsem ještě proto,že chci vidět ty změny.

V roce 1991 se v novinách psalo, že budou zakládány tzv. "poštovny". Konkurence České poště. Nestalo se, nikdo neví proč. Proč nemá Česká pošta konkurenci? Je tohle podobný příběh, jako České dráhy. Byť v prosperujícím státě v roce 1925, tak vedení státu ČSR naříkalo, jak jdou dráhy nákladné a neziskové. Pan Baťa se rozlítil a vzkázal jim, ať jemu dají dráhy na 1 (slovy: jeden) rok do pronájmu. Za tuto dobu dráhy učiní ziskovými a potom jim železniční dráhy vrátí! Dodnes bychom ze systému zavedeného panem Baťou těžili, dobře by se měli zaměstnanci i cestující. Troufám si tvrdit, že ještě dnes by se našel podobný "pan Baťa", tedy muž, který by do dvou let z České pošty vykřesal firmu, do níž by se hrnuli zaměstnanci. Protože by byla radost a hrdost dělat pro Českou poštu. Ať již z důvodu slušných příjmů a/nebo výborného kolektivu.

Je to tak prosté - stačilo by účetně oddělit jednotlivá pracoviště tak, že by úzký kolektiv sice hospodařil "na svém" (vlastní IČO), ale tím i pro celek. Že by tohle nefungovalo? Ve Zlíně tohle do roku 1938 výborně fungovalo v tamní firmě Baťa, naprosto stejně bezvadně fungovala v sedmdesátých letech min. století firma RD Jeseník, stavěli rodinné domky OKAL. Do jednoho roku jste bydleli.

Najde stát odvahu něco podobného provést s Českou poštou? Pokud nikoliv, občané, voliči pamatujte si jak se současné vedení zachová a u voleb jim dejte výpověď. Zná někdo jinou, lepší variantu jak dosáhnout přeměn? Zdravého rozumu je nám třeba...

Tak mne napadá - paní autorku, být ministrem průmyslu a obchodu, ihned prosadím do vedení České pošty. Proč? Pokud tam bude šéfem despota (měkký člověk změny neprovede), potřebuje minimálně jednoho pravdomluvného "poddaného", oponenta. Takto to navrhoval G.B.Shaw.

Šárko, tohle je bohužel nejen na poště. A já jsem takový nevděčník, totiž v momentě, kdy mi někdo začne něco nabízet a přesvědčovat mě, i kdyby to bylo sebelepší, prostě se ve mně něco zablokuje a nechci o tom ani slyšet. A mimochodem, se mnou se ta židle právě už dohoupala.

Vím,Soňo. Ale zas budeš mít spoustu času na vnoučátko,na focení...uvidíš,že se ti to zalíbí

Já také hned ukončuji telefonické nabídky. Ty jsou snad ještě otravnejsi.

Moji rodiče pracovali na poště, nejen rodiče, ale i celá naše rodina, protože tehdy šly tudy veškeré platby a každý večer se u nás počítalo. Dostali jsme svoji hromádku a už se jelo, ani jeden halíř nesměl ve výpočtech chybět, vše muselo klapnout.

Tehdy byla jiná služba jako dnes, tatínek jel ráno s bryčkou na nádraží, aby vyzvedl potřebné a večer se zase odváželo to, co se za celý den nashromáždilo. Jeho vozka si občas rád přihnul a pak tatínkovi nezbývalo, než vzít pošťácký pytel na ramena a trapem tři kilásky na nádraží. Úřadovalo se i v neděli, to jsme však noviny roznášely my děti, maminka měla volno.

Moji rodiče byli hrdí na práci kterou vykonávali a nic neošidili, naopak se vše poště podřídilo. Dnes vám nedoručí balíky, které máte na dobírku. Moje maminka měla kolo obložené jako děda mráz i když to nebyla její povinnost, na to se nehrálo, byla to služba zákazníkům. Volný prodej, každý rok vyhrávala soutěž, protože ji nedělalo problém malé zdržení a při rozhovoru nabídla vhodné noviny, časopisy, vánoční a velikonoční pohledy, nebo knížku. Motivace pro ni bylo, že její práce navíc byla ohodnocena pochvalou, protože to finanční ohodnocení bylo zanedbatelné. Nejvíce prodala na zdravotním středisku, na oplátku za to přinesla panu doktorovi nějaký nový vtip a odnesla léky, které potom předala pacientům, kteří byli ležáci a nemohli si pro ně sami přijít. Nebyl klid ani v noci, tehdy byl telefon jen na poště a když bylo třeba přivolat sanitku, bouchalo se u nás na okno a tatínek sedl na kolo a jel vše zařídit.

Proto já tvrdím, že je vše o lidech. Jsou povolání, které je třeba brát jako službu lidem a občas udělat i nějaký nadstandart ke všeobecné spokojenosti. Naši takto pracovali a mě vždy potěší, když máme sraz spolužáků a všichni vzpomínají na moji maminku, která nikdy nešetřila nějakou vtipnou poznámkou a úsměvem a na svém kole jezdila jako Fittipaldi.

Jednu výhodu pro mě to odčítání, sčítání, násobení a dělení z ústřišků a k nim náležejícím tiskopisům mělo, naučila jsem se brzy a dobře počítat.

Po mateřské jsem vážně uvažovala, že bych nastoupila k Poště jako doručovatelka. Docela mě to lákalo: ráda chodím, kontakt s lidmi mě neděsí, na nějaké vnucování produktů bych se mohla vybodnout... ale nástupní plat ve výši minimální mzdy je demotivující i pro tak finančně nenáročného tvora, jako jsem já. Buďte hodní na své doručovatelky, jsou to zřejmě veliké srdcařky, nebo musí být v opravdu zoufalé situaci, když šlapou chodník s těžkou brašnou za každého počasí za mizernou almužnu (ty zkušenější prý berou i přes 13.000,- čistého). Vedení České pošty by se mělo stydět a nedivit se, proč má nedostatek zaměstnanců.

Já myslím,že mají víc,ale samozřejmě se to liší dle regionu. V Praze by za 13 tisíc asi ani nevstaly z postele.

Tuhle jsem řekl paní za přepážkou, že vím, že za to nemůže, a že jí klidně potvrdím, jak to například na mě má neblahý vliv a na poštu se mi, kvůli tomu neustálému nabízení něčeho, vůbec nechce, jelikož je mi jasné, že jen vlezu k okénku, hned uslyším otravnou frázi. Je mi jasné, že i na dámy za okénkem to má velmi neblahý vliv. Jednak pod tíhou, že musí něco vnucovat a jednak pod tíhou, že nemají splněno.

Chytrý manažer by už měl mít dávno zmapováno, co lidi na jedné i druhé straně otravuje a nenutit je k tomu. Vůbec nic kladného, ale opravdu vůbec nic, to prostě nepřináší.

Možná na to pomalu přichází. Rodí se to těžce,v bolestech,ale troufám si říct,že už je vidět temeno hlavičky.

Napsala jste to správně, pravdivě, prostě tak jak to ve skutečnosti je a to se trestá výpovědí.

Máte štěstí, v dnešním nenasyceném trhu práce si rychle najdete jinou práci

Já bych raději,kdyby se to na poště změnilo k lepšímu. Asi jsem naivní snílek.