Šári, krásné

Jako malá jsem jezdila s babičkou a dědou na výlety jedině vlakem a milovala jsem to. Potom, jako -náctiletá na tramp a Doksy a posázavský pacifik... to je moje srdcovka. Dnes už jen málokdy, ale počítám s tím, za chvíli důchod a vyrážím! Přidáš se, že jo?

Ahoj! Co furt děláš, že nejsi ani na Fcb?

Ahoj, Jitule, dík za nákuk.

jo, vzpominky...to je materialek!

Nevyčerpatelná studnice, Marku.

Taky jsem miloval cestování vlakem, teď se to smrsklo na to, že občas jedu trasu Praha - Svitavy (přestup) - Polička a zpět. Ovšem trasa mého dětství Bystřice pod Hostýnem - Loukov - Osíško - Rajnochovice - Kunovice-Loučka (2 hrady u stanice!!!) - Police u Valašského Meziříčí - Branky na Moravě - Valašské Meziříčí - Krhová - Hrachovec - Zašová - Střítež nad Bečvou (čekání, až pan mašinfíra zavolá z takové jako budky, jestli má volnou trať) - Zubří - Rožnov pod Radhoštěm, konečná, konec koleje; to je v mojí paměti pořád z dob, kdy v skoro každé zastávce byl výpravčí a prodavačka jízdenek. Dnes jsou až na Bystřici, ValMez a Rožnov všechno zastávky na znamení a v mnoha z nich zmizely i staniční budovy. O tom když tak až někdy jindy (to je tradiční douška pro Majku Šípkovou, kdyby zapomněla, kde moje texty hledat a zabloudila náhodou sem).

Také jsem se divila, kolik zastávek je jen na znamení, nebo úplně zrušených, když jsem po velmi dlouhé době jela že Žatce do Chomutova.

Jinak nejvíc jsem najezdila: Ústí-Žatec, Žatec - Cheb a Žatec - Mladotice - Plzeň.

Bych asi zastávky vyjmenovala i o půlnoci.

Vlaky byly můj živel!

Jak, byly? Už nejsou?

A to mně je jedno, v čem sedím. Nebaví mě to. Ty starý lístky jsem už dlouho neviděla...

Já už jen na fotkách, co mi poslal Zdeněk.

Autobus snesu jen z Liberce do Prahy. Hodina se dá. Když není zácpa.

Jsem si teď všimla, že to poslední je místenka, ne jízdenka.

Na jízdu vlakem taky nedám dopustit, i když nemám tak dobrodružné zážitky z dětství jako ty. Příští týden si užiju cestu vlakem do sytosti - jedu až do Žiliny. Snad vše proběhne hladce.

No a v srpnu bys mohla se mnou tím pacifikem, co říkáš.

Paní Šárko, pěkná vzpomínka. Též dávám celý život přednost vlaku před autobusem. Poprvé jsem se svezl ve 3 měsících. Táta byl železničář a kamarádi se mi kvůli tomu smáli, protože na dráze jezdil s autem. Jinak už pomalu mizí i ty papírové jízdenky, díky In Kartám a kódům v mobilu.

Tu paní příště klidně vynechte.

Dik za návštěvu. Kamarádky rodiče byli ajzboňáci a já jí vždycky záviděla, že má dráhu zdarma.

Pěkný blog. Zkuste se pokochat webem zastavkopedie. Já se k němu dostal náhodou. Je tam toho hodně. Fotky všech nádraží a taky jízdenek. Popisy cest. Chce to čas a postupně prohlížet. Myslím že se Vám taky bude líbit. Tak snad se nepletu.

Podívám se, dík za tip.