Sloužíme kočce!
A co si ten kočkodan dovolí! I můj, těžce flegmatický, manžel, již několikrát zvýšil hlas. No, zvýšil. Zařval tak, že pes stáhnul ocas a synovi zaskočil rohlík. Jediný, koho to absolutně nevzrušilo, byl kocour. A aby mu dal najevo, že nějaké řvaní se ho vůbec netýká, skočil mu na linku, mezi dvě obložené housky, znovu. Bylo nám řečeno, že si umí sám otevírat dveře. Ale kde se naučil otevírat ledničku a co hůř, skočit do ní? Kdybych to neviděla, neuvěřím. Neví někdo, jak přidělat k ledničce zámek, nebo ještě lépe zámek s číselným kódem? Jinak asi šunku, salám a ostatní pochutiny zamkneme pečlivě do trezoru a klíč schováme pod polštář. Když mi ale vyskočí na klín, začne vrnět a packami mi masíruje břicho (kdyby to alespoň fungovalo jako lymfodrenáž), všechno je odpuštěno. Utichne řinčení zbraní, fiktivní bílá vlajka se třepotá. A já si vychutnávám chvíle, kdy za to stojí kočku mít. Dokonalý antistresing. Jenže netrvá to dlouho. Když začne mít pocit, že je hodnej už moc dlouho, zničehonic mě rafne do ruky. Hajzl jeden! Vyfasuji i pár škrábanců, protože se mi ještě nechce končit s mazlením. No jak myslíš, blbečku. Doprošovat se nehodlám. Zavolám na psa. Je zvláštní,že pes přiběhne i na zavolání čičiči (přiběhne na jakékoliv zavolání, protože…přišel o výsadu rozmazleného fracka, kterého kocour smetl z piedestalu mávnutím ocasu) a mé sebevědomí stoupne, že někdo v naší rodině mě poslechne okamžitě a bez odmlouvání. No a rána od doby, kdy máme kočku, jsou všechno, jen ne klidná. Synek si vychrupuje do sedmi (to už jsem ho naučila, že maminka nevstává před sedmou, když to není nutné), holky taktéž. V půl šesté ráno ale začne citový nátlak. Adam začne mňoukat a stupňuje postupně hlasitost, něco jako budík na mobilu. Nejdříve decentně mňoukne, mně nebo dceři u ucha. Když se nic neděje, mňoukne hlasitěji a s výčitkou. Poté už mňouká vyloženě nasr..ně, pronikavě, nesnesitelně, nezabírá ani peřina přes hlavu, protože vleze spodem (a přidá k mňoukání fyzické tresty). Týrané osobě nezbývá nic jiného, než vstát a dojít do ledničky pro kapsičku. Granule nežere a radši by chcípnul hlady, než by pozřel granuli. Kočkaři to určitě znají- triky s propašováním granulí mezi obsah kapsičky, nebo konzervy, selhaly téměř v každé kočičí domácnosti. Kočka pečlivě vypreparuje každou granuli a odsune ji na stranu s výrazem-to si žer sám. Ale pozorovat ty dva (psa a kocoura),jak si vytyčují hranice a bojují o nadvládu nad naší domácností,je lepší než kino ve 3D. Stačí vzít do ruky kousek šunky a rázem máme doma dancing duo dog-cat. Vzít si domů kocoura byl prostě ten nejlepší nápad.Tedy-zdá se mi to, teď, když mi leží na klíně a vrní. Zlatíčko. PS: tak prý sežral psovi jeho granule. Co je v nich lepšího, než v těch kočičích, ví to někdo?
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x