Upozornění: v tomto blogu nezazní žádná stížnost, neobsahuje žádný protest kvůli něčemu a také se v něm nevyskytuje slovo islám.
Vím, že blogů na téma děti v restauraci (kavárně) se tu v poslední době objevilo několik,ale já prostě neodolala. A jsem ještě v takové radostné euforii, že to muselo ven. A kdo jiný by se měl vyjádřit k přítomnosti dětí v restauracích, když ne přímo personál?
Mám svou práci ráda. Moc. Dělám opět s lidmi a nemusím jim nic nabízet a vnucovat.
Maximálně doporučit,ale to jen,když projeví sami zájem. Řekla bych, že v práci v penzionu (chatě) jsem se našla. Je to honička, občas necítím večer nohy (do doby, než se zuju), záda si také někdy postěžují,ale já jsem ve svém živlu. A hosté jsou zatím báječní. Poměr příjemní x nepříjemní je zatím všichni x nula. Je to zvláštní, ale k nám chodí samí pohodáři. To bude asi ten horský vzduch. Nebo mají radost z toho, že si nezlomili na sjezdovce nohu. Anebo se tak už narodili.
No a několikrát už tady byli hosté i s dětmi. Věkový průměr 2-6 let. A nevím, jestli ty děti mají tak ukázněné rodiče, nebo rodiče mají tak ukázněné děti,ale všechny byly snesitelné, některé vydržely i sedět u stolu! Zatím dosud marně vyhlížím ty rozcapené, které si pletou restauraci s hřištěm a podráží obsluze nohy.
Tak na tom asi nejsme tak zle, jak zaznívá z různých diskusí. Anebo se to týká jen vybraných lokalit, kde se vyskytuje více rozmazlených rozcapenců na metr čtvereční.
Povím vám příběh z dnešního večera, který mě vlastně inspiroval k napsání tohoto blogu.
Přišly dvě rodiny s celkem čtyřmi malými dětmi, odhaduji tak 3-4 roky. Rodičů věk tak mezi 30-40 lety, ať to máme komplet. Rodiče si vybírali jídlo a pití, děti se odebraly k dětskému koutku. Když se podávala večeře, sedly si ke stolu a vydržely sedět po celou dobu, kdy večeřely. Pak si šly zase hrát.
Asi po necelé půlhodině je hračky přestaly bavit a tady začal ten kritický čas, kdy by rozcapené děti a neukáznění rodiče začaly ostatním hostům a personálu brnkat na nervy. Ale protože jde o pozitivní blog, nic takového se nestalo. Pohotový tatínek zaměstnal dětské hlavičky úkolem: najdi zvíře (máme v restauraci lovecké trofeje a je jich dost na to, aby to děti zajímalo celých 20 minut). Když už nebylo co hledat (a žirafy a sloni nám, bohužel, na zdi nevisí), tatínci vyhlásili soutěž s názvem Kdo nejrychleji uklidí hračky v dětském koutku, vyhraje lízátko. Naprosto jedinečná soutěž a tleskám!
A když se děti začaly už doopravdy nudit a objevil se náznak projevu nelibosti (jeden z chlapečků již pomalu startoval), rodiče zaveleli Zaplatíme! Dokázali to- včas odejít. Jsem z nich nadšena a požaduji tyto rodiče i děti naklonovat a posílat do restaurací a kaváren místo těch méně oblíbených.
Pak, že to nejde!
Dodatek: možná, že mě to nadšení přejde, po neděli sem má přijet dětský lyžařský zájezd z Německa.
