"Vypni tu navigaci, nejsem béčko, sakra!"
Ještě jednou jí tímto moc děkuji, bylo to fajn, cool a hustý, jak by se vyjádřily naše dcery. Ale podmínkou toho, abychom se mohli zúčastnit bylo, tam nejdřív dojet.
Což se nejevilo ze začátku jako vůbec žádný problém. Já, odpůrce navigace, vystačím si jen s mapou na Googlu, kde se nadrtím nazpaměť trasu, popř. si ji namaluju na papír. To vypadá přibližně takto:
Dojedeme do xxx. Na první světelné (je tam pošta) odbočíme doleva a na další (je tam autobazar a žlutá budova) odbočíme doprava. Pak jedeme okolo benzínky (xxx), úřadu a když je vidět modrý velký barák (banka xxx), tak jsme na místě.
Takto vypadá moje GPS a nutno podotknout, že jsem vždy dojela tam, kam jsem chtěla.
Ne tak manžel. Ten se zamiloval do hlasu té ženské,co radí v navigaci a ne a ne se toho vzdát.
Takže naše cesta do Sázavy vypadala asi takhle:
Já řídím. Manžel nábožně drží mobil a poslouchá jí na slovo (jí vždycky, mě jen někdy):
"Jeďte rovně, 250 metrů a na další křižovatce odbočte doleva!"
Do toho pyskuju já podrážděně:" Ježiš, já vim, né? Jezdila jsem do Brodu půl roku do práce, vypni to, sakra!"
"Nevypnu, mě to baví!"
Skousnu rty a pustím si rádio o trochu hlasitěji. On ho zase ztiší, protože neslyší JI.
Za Českým Brodem JI vezmu na milost, protože tam to už moc neznám (navíc, podle mého původního návrhu jsme měli jet až do Brandýsa a pak na Říčany a na dálnici. Ale tohle je prý kratší cesta).
Kratší,ale časově o dost delší! Mám ráda jízdy po dálnicích a silnicích 1.třídy, kdy to frčí. Ne, když sotva zrychlím na 70 a už je další vesnice. Ale protože jsme po dlouhé době sami bez dětí, snažím se nevyvolávat hádky. Tak jedu a poslušně plním příkazy té vševědky z navigace.
Když jsme se ubytovali,najedli a rozkoukali, vyrazili jsme do té Sázavy, která byla vzdálena ještě šest kilometrů, na ten festival. Odmítla jsem poslouchat znovu tu ženskou, s tím, že 6 km bez navigace zvládne i ten největší debil.
A ocitli jsme se v Mělníku (ne, opravdu jsme nedojeli do okresního města, vzdáleného přes 100 kilometrů, až takový debil nejsem). To se jmenuje stejně jedna pidivesnička. Která má jen dva výjezdy z vesnice, jeden zpátky do Benátek (kde jsme bydleli) a jeden na státní silnici, která vede na opačnou stranu. Další tři silničky, na jejichž konci jsem se otáčela vedly ke kravínu, do zástavby a do zástavby.
Tehdy jsem musela sklopit uši, nasypat si popel z popelníku na hlavu a požádat mého drahého, aby JÍ zapnul.
No, dozvěděla jsem se, že sice jsem odbočila doprava, jak ukazovala cedule,ale příliš brzy a ostře doprava. Druhý pokus už byl úspěšný a dorazili jsme do Sázavy. Heuréka!
Ale pro příště - kupuju si papírový autoatlas a navigaci nechci ani slyšet. Ne a ne a ne! Ať si jí pouští klidně do ouška po večerech. Já jsem nadále věrná papírové technologii.
Konzerva, no.
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x