Tortura zvaná návštěva lékaře, aneb Mimoň na sebe sáhnout nenechá
Tomáš patří do kategorie Neošetřitelné dítě, tzv. Sáhni na mě,doktore a zabiju Tě.Došlo to tak daleko, že musíme na ošetření zubů v celkové narkóze, do Motola. Vzhledem k tomu, že i čištění zubů patří do kategorie sci-fi a zatím není síla, která by ho donutila k pravidelnému čištění, krom té lidské (jeden drží, druhý čistí), má dost zubů zkažených a musí ven, nebo alespoň spravit.
K operaci neodmyslitelně patří i předoperační vyšetření. To zahrnuje mimo jiné i odběry krve a kontrolu moče. Běžný postup,pokud nemáte doma neošetřitelného autistu. Pak se i taková běžná návštěva lékaře mění v horor s názvem Liberecký masakr injekční stříkačkou.
Tomášek zažil před asi dvěma lety nepříjemnou záležitost- jak bych to laicky řekla-přetažení zúžené předkožky. Prostě ho lékařka uchopila za pindíka a dost drsně přetáhla. Nechalo to v něm, bohužel, nesmazatelný dojem a od té doby vždy, jakmile zahlédl budovu zdravotního střediska, chytil si pindíka a celou dobu si ho držel. Drží ho pořád. I dnes. Takže jdeme k doktorce, Tomášek venku drží pindíka, vypadá trochu jako malý sex.deviant,ale není možné "mu ho uklidit."
Sotva překročil práh čekárny, spustil se řev. Ale takový, že všech pět ostatních matek nevědělo, zda nás mají nenávidět,nebo litovat. Lítost zřejmě převážila, protože nás nechaly přednostně jít dovnitř.
Řev neustával ani v ordinace pediatričky. Stála jsem u dveří a hlídala, aby nezdrhnul. Což se mu jednou zadařilo a tak jsem ho v čekárně honila okolo stolu, za hlasitého povzbuzování ostatních. Zaslechla jsem i vysvětlení jedné maminky své dceři, že chlapeček má nemocnou hlavičku. Já budu mít brzy asi taky nemocnou hlavičku a skončím v Kosmonosích.
Poté jsme na sebe s doktorkou řvaly. Ne proto, že bychom se tak nenáviděly,ale abychom slyšely, co ta druhá povídá.
Odevzdala jsem zkumavku s močí a upozornila, že k získání této tekutiny bylo potřeba hodně trpělivosti, mazanosti a hlavně rychlosti.
Od rána jsem totiž hlídkovala, kdy půjde Tomášek na wc a aby vše probíhalo co nejrychleji, postavila jsem na mísu skleničku. První problém. Sklenička se mu nelíbila, bylo to něco,co tam nepatří. Odmítl se vyčůrat se mnou za zády, posílal mě pryč. Tak nic.
Za hodinu jsem zaslechla, jak rozsvítil na záchodě. Přišla moje chvíle. Velice nenápadně jsem se plížila k záchodu a jakmile jsem zaslechla, že koná, rychle jsem mu tam přistrčila skleničku a ono se to konečně podařilo!
Od lékaře vždy odcházím zpocená až na pr..., zpocená je též zdravotní sestra, i doktorka. Ale jakmile vyjdeme ven, z Tomáška je rázem klidné a spokojené dítě a den pokračuje.
Tak si na nás 7.srpna vzpomeňte. V Motole na nás zřejmě také nikdy nezapomenou.
Ehm, máme hlídat po operaci kanylu,aby si jí nevyrval. On, kterej okamžitě ze sebe strhává náplast po odběru krve. Ledaže bych mu nasadila klepeta, či držela pod prášky. Jinak se mi to už teď zdá nemožné. No, uvidíme.
Je v Motole i psychiatrie?
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x