Neděle 25. září 2022, svátek má Zlata
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 25. září 2022 Zlata

Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí

7. 08. 2022 20:09:42
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.

V 10.30 jsem dorazila na nádraží a koupila jsem si u žluté konkurence jízdenku s místenkou na spoj, který měl odjíždět v 11.49 hodin. Slovo MĚL je v tomto případě klíčové.

Větší, než obrovské množství lidí na pardubickém Hauptbahnofu mne udivilo. Ale co, bylo hezky a hlavně jsou prázdniny, lidi migrují. Ale zatímco toto mne pouze udivilo, odjezdy vlaků, kde naskakovala zpoždění rychleji, než úroky u Providentu, mne hodně zneklidnily. Mít s sebou sekyrku, kývám se tam jako starej Brůna. Ale neměla jsem nejen sekyrku, ale ani míč proti trudnomyslnosti. A pohledem po vestibulu jsem usoudila, že by těch míčů musely České dráhy nakoupit mnohem více. Cestujícím, kteří si ještě před pár minutami radostně výskali, že jejich vlak má zpoždění pouhých šedesát minut, záhy došel humor, protože žádná protekce, pro nikoho, jasný!

Ze šedesáti minut bylo za chvíli devadesát, potom sto dvacet a můj spoj tam pro jistotu nebyl vůbec. Pasažéři žlutých vlaků jsou zřejmě méně psychicky odolní, tak je nikdo nechtěl dráždit a rovnou spoj zrušili.

Před kanceláří „žluťásků“ byla fronta a dle výrazu ve tvářích těch, kteří chtěli vědět vše, jsem poznala, že neví o moc více, než samotný personál.

Když jsem přišla na řadu, dozvěděla jsem se, že ten můj spoj nepojede, nabídli mi to přebukovat na ten pozdější, který už určitě pojede. Ale nevíme, kdy! krčila slečna rameny.

Bylo okolo půl druhé

V pokladnách drah to bylo to samé v bleděmodrém. Já být jimi, stáhnu žaluzie, zalezu, zamknu a fertig!

Napadlo mne, vyhledat si autobusové spoje. Když to nejde po kolejích, musí to jít po silnici! Idos mi vyplivl několik spojů, jeden lepší, než druhý. Minimálně dva přestupy, v Praze bych byla za cca 3,5 hodiny. Vlakem jsem tam za hodinu dvacet. Že už trčím bezmála dvě a půl hodiny na vlakáči a odjezdová tabule hraje s cestujícími hru Vydrž, nebo zemři, byl detail.

Vrátila jsem se tedy do nedalekého pajzlu, kde jsem už ten den jednou byla. Byla to taková klasická čtyřka, ale líbilo se mi, že je tam méně lidí, než na nádraží. A byl tam Jukebox. Dala si v pořadí druhou malinovku, druhé kafe ( žádný stárbaks, ale diskontní 3v1) a čekala, až bude půl čtvrté.

Mezitím se u baru uzavíraly sázky, kolikrát ještě dorazím, kterým jsem se shovívavě usmívala, jelikož jsem věřila!

„Nashledanou!“ hezky jsem se s nimi loučila a nahodila výraz jako pan Smrtka z Cimrmanovy hry Vizionář.

„Já bych se ještě neloučil, vždyť se za chvíli uvidíme!“ Ten výčepák je nějakej divnej, říkala jsem si.

„Jupí!“ výskla jsem, když u mého spoje na tabuli nesvítilo žádné zpoždění.

„No to si snad dělaj...!“ úpěla jsem pět minut poté, když vyskočila čtyřicítka. Ne moje teplota. Zpoždění.

Když jsem se potřetí objevila v té knajpě, výčepní mi k malinovce donesl panáka vodky. Na účet podniku. Zřejmě vyhrál sázku. Neřešila jsem to a kopla ji do sebe na ex.

Mezitím se o několik desítek metrů dál opět přepisovaly dějiny. Ze čtyřiceti minut bylo šedesát.

Ale já se rozhodla již neriskovat a šla na perón, kam měl přijet můj spoj.

Po čtvrté hodině odpolední přijel vlak, který měl odjezd v 6.23. A potom, jako by se s vlaky roztrhl pytel, přijížděl jeden za druhým a lidé se radovali, tančili, zpívali... ach, to byla nálada. Teď kecám, samozřejmě. Většina (včetně mne) si fotila odjezdové tabule.

Po půl páté přijel vlak, kterým jsem měla původně jet (v 11.49). Téměř prázdný. Odvážila jsem se stevardky zeptat, zda bych nemohla jet tímto.

„To nejde!“ (asi bych v prázdném vlaku zabrala příliš moc sedadel). „Ale vydržte, ten váš jede za námi, za deset minut tady bude!“

Měla pravdu! Chvíli před pátou opravdu přijel! Měla jsem slzy na krajíčku. Chtěla jsem požádat paní, stojící vedle mne, zda by mi nedarovala kapesníček, ale plakala také.

Za hodinu dvacet jsme „přistáli“ v Praze. Ještě mě čekala cesta autobusem do Liberce a v hlavě mi naskakovaly různé katastrofické scénáře, od upadlého kola po desetikilometrovou kolonu. Na oslavu toho, že se nic z toho nestalo, jsem večer vymlaskla dvě skleničky vína a usnula.

V noci se mi zdálo, jak se mi nedaří postavit si stan na pardubickém nádraží.

A to jsem před odjezdem do Pardubic dlouho váhala, zda si nevzít auto. Ale chtěla jsem si užít cestu vlakem. A to se mi beze zbytku splnilo.

6,5 hodiny na nádraží a v přilehlém baru byl takový nečekaný bonus. I s vodkou zdarma.

Autor: Šárka Medková | neděle 7.8.2022 20:09 | karma článku: 43.53 | přečteno: 8144x

Další články blogera

Šárka Medková

Už jsem toho píchání měla plné zuby

Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.

17.9.2022 v 16:16 | Karma článku: 39.83 | Přečteno: 14279 | Diskuse

Šárka Medková

„Nechcete...?“

Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.

6.9.2022 v 13:25 | Karma článku: 23.60 | Přečteno: 1172 | Diskuse

Šárka Medková

S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…

Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.

28.7.2022 v 10:22 | Karma článku: 31.15 | Přečteno: 1409 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Eva Sádecká

Déšť

Mystérium života. Jenom se tak díváš. Jak kapky z nebe stékají a jedna druhou líbá. Jak z listů padá vodopád na velké mraveniště. Jestli ještě zaprší, kdepak bude příště?

25.9.2022 v 17:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 | Diskuse

Eva Sádecká

Svoboda ducha

Otroci nenaplněných potřeb? Je zvláštní, že k tomu jednou dojdeme. Tím, že jsme se stali? Ano, ale je tu naděje.

25.9.2022 v 10:39 | Karma článku: 5.52 | Přečteno: 81 | Diskuse

Eva Sádecká

Disciplína

Soustředíš se na svůj úkol, na svůj plán. Útokům z okolního světa odoláš. Nezlomí tě nějaká síla, která tě chce tě ovládat. Už si věříš, už se vrací energie. Zisk tvých ztrát.

25.9.2022 v 6:18 | Karma článku: 6.45 | Přečteno: 93 | Diskuse

Irena Bátrlová

Závislačka

Partnerský pár, bydlící ve vedlejším bytě, byl zvláštní na první pohled. Ona - metráková matka pluku, jejíž tělesné proporce byly víc jak nadstardandní, si potrpěla na jakékoliv umělé vylepšení svého rozložitého zevnějšku.

24.9.2022 v 22:25 | Karma článku: 17.17 | Přečteno: 450 | Diskuse

Eva Sádecká

Pojď

Čekají tě lepší zítřky, plné barev, vůní. Svět víl, který tančí, zpívá, léčí čajem z růží. Čekají tě hezčí světy, než jsi dosud poznala. Všechno, co se tváří přísně, časem radost rozdává.

24.9.2022 v 13:08 | Karma článku: 6.73 | Přečteno: 115 | Diskuse
Počet článků 203 Celková karma 33.70 Průměrná čtenost 2667

Jsem občas praštěná, máma dvou holek a jednoho kluka. Také trochu spisovatelka. Má kniha Cesta do blikajícího pekla vyšla v lednu 2022. Jsem devátá nejlepší blogerka za rok 2021:-))

Najdete na iDNES.cz