Rodit doma? Jsem snad padlá na hlavu?

Nene, já se mám příliš ráda. Raději se svěřím do rukou těch, kteří studovali x-let proto, aby věděli, co mají dělat. Možná jsem divná,ale já doktorům věřím.

   Více, než svému tělu. Ta důvěra mi už jednou po porodu zachránila život. Vlastně nejen mně,ale i mé dceři.

    Já totiž porod beru, jak bych to řekla, jako něco, co musí proběhnout, protože jiný způsob, kterým by se narodily děti, zatím příroda nevymyslela. To jen bůh Zeus si nechal dobrovolně rozseknout hlavu (mohl si to, frajer, dovolit, když byl nesmrtelnej), aby z ní mohla povstat jeho dcera Pallas Athéna, navíc v plné zbroji.

   A tak neřeším, jestli je porodní sál vymalován na bílo nebo na zeleno, neotravuji doktory s porodním plánem.Dítě se prostě narodí a je jedno, jestli sedim, klečím, jsem v podřepu, nebo visím na žebřinách. Narodí se, i když chybí na porodním sále rohová vana a doktor se tváří jak Rumburak, který zapomněl, jak se proměnit v krkavce. Důležitější pro mě je, že Rumburak je naprostý profík, který ví, jak zasáhnout během komplikací.

   A co pro někoho ponižující holení a klystýr? V dnešní době, kdy jsou bobři skoro vzácní a sestrám tak odpadá povinnost brousit břitvu. No a klystýr? Není na něm nic bolestivého a nechápu, co je na něm ponižujícího. Není spíš ponižující pocit, že kromě novorozence vidí doktor „vylézat“ i něco jiného?

  Můj cíl je jasný, Přijít, porodit, přežít, odejít (ve dvou). Nic víc.

  A rozhodně se nenechávám zneklidnit hororovými příběhy pisatelek do Betynek a jiných periodik. Komplikace přijít můžou a nemusí. Nač to řešit už teď a místo užívání si těhotenství blednout strachy z toho, co by, kdyby?

 Podstoupila jsem vyšetření plodové vody, protože chci mít jistotu, že dítě, které nosím, je zdravé a nemá žádnou genetickou odchylku. Chci zdravé dítě a nehodlám dělat kompromisy. Takže snesu i jedno nepříjemné píchnutí. „Děsivé“ statistiky (cca 0.5% hrozba potratu) si nepřipouštím. Nesmím. Jsem optimistka a hrozby „vytěsňuju“.

   Teď už jsem klidná. Po dvou předcházejících nezdarech a nervech v 1.trimestru se raduju z toho, že čekám zdravého chlapečka.

    Tak teď už jen ten porod. Už by mohl být červenec, nějak to pomalu utíká:-)

  .