Lidi, já asi stárnu. Stává se ze mě uklízecí maniak!
Kdo má v bytě psa, kočku, nebo obojí, zná hlavní problém soužití s nimi (pokud nevlastní mexického naháče, nebo egyptskou sfings).
Chlupy. Chlupy. Chlupy.
Vlastnictví zvířat znamená vzdát se krásných koberců, anebo denně vysávat. Ale ouha! Ne každý vysavač chlupy dokonale vysaje. Ten náš muzejní kousek to tedy „nedává.“ A tak občas musím vzít kovový hřeben, který používám na česání psa, zakleknout a „vyčesat“ z toho chlupy ručně. Skvělá zábava, ještě chybí, aby mi tam někdo vysypal hrách a popel.
Každý den smetu koštětem tolik chlupů, že by z nich byl takový větší chundelatý pes. Koště je můj přítel. Už ho ani neuklízím nikam za skříň, nebo potupně do rohu, má mě neustále na očích a vždy je připraveno. Když ho nenajdu na svém místě, zpanikařím a volám ho.
Drzost kocoura je bezbřehá. 100x ho shodím z linky, nebo ze stolu, postojedné tam skočí. Vždycky doufám, že si po nějakém shození třeba zlomí nohu a bude se tři týdny potupně šourat při zemi,ale zřejmě nemá kosti a máme gumovou kočku. A tak pulíruju linku, protože nesnesu pomyšlení, najít chlup mezi rohlíkem se sýrem, nebo v rizotu (stejně jsem ho našla-akorát v té gulášovce nebyl vidět, poznala jsem to pouze díky zašimrání na jazyku).
Nesnáším kočičí záchod! Bohužel jsme prošvihli dobu, kdy lze kočku naučit civilizovaně vyměšovat do klozetové mísy (dle videí na Youtube to některé kočky zvládají, dokonce za sebou i spláchnou).
To, že několikrát denně zametám kočkolit okolo jeho WC, jsem si už zvykla (proč ti blbouni hrabou tak, že kočkolit lítá 2metry okolo?). Ale poslední dobou musím mít neustále oči na stopkách a pokud možno vidět i za roh, protože Tomášek si oblíbil kočičí WC. Zřejmě mu supluje pískoviště, protože má neustále tendenci se v něm hrabat, minule jsem tam našla i hozenou bábovičku. Vidina strašáku, jménem toxoplazmóza, způsobuje mé lehké hysterické záchvaty a okamžitý přenos dítěte do koupelny. Kočičí WC na balkon bohužel dát nemohu. Bydlíme v sedmém patře a nechci riskovat, že by z kocoura jedním neopatrným uklouznutím z parapetu byla Fly-cat.
Už blbnu. Zatímco ještě před rokem mě flek na dlažbě vzrušoval asi jako volby do parlamentu v Jemenu, dnes mě přitahuje silou magnetu a než by se mi o něm zdálo, raději vezmu mop a setřu ho.
No- za rok se, počítám, začnu už v červenci těšit na vánoční úklid.
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x