"Hej! Dej mi moje prachy!"

Byla jsem okradena. Ne, neděste se, nepřepadli mě, ani mi nikdo nevyrval kabelku. I když to bych zas pak měla větší čtenost, že jo.  

Jednoho krásného zářijového dne,v sobotu patnáctého, jsem si vyjela na výlet do Prahy, za přáteli (lidově řečeno, pokecat s babama). Cestou do hlavního města se nic zvláštního nestalo. Autobus dojel na místo určení (Černý Most), cesta metrem také nestojí za delší zmínku a téma k hovoru je přísně cenzurováno (někteří si na nás určitě vzpomněli, protože jim muselo zvonit v uších).

  A protože jsem člověk praktický a ráda všechno zfouknu, jak se říká, jedním vrzem, naplánovala jsem si rovnou i cestu do Brandýsa, ten samý den. Tam jsem měla spicha č.2. I s noclehem, protože se očekávala zábava delší, než odjezd posledního autobusu do Liberce.

  Na metru Křižíkova jsem zamávala holkám a jela na "Čerňák", odkud jsem se měla dopravit, hopsa hejsa do Brandejsa. Jenže jsem si uvědomila, že tomto autobuse neplatí ani sms jízdenka, ani se nedá platit kartou a byla jsem nucena vyhledat oslíčka, který by sebou zatřásl tak mocně, až by z něj padaly melouny. Bohužel jsem žádného nepotkala a tak jsem musela vzít zavděk bankomatem.

 Byl to takový starý ošuntělý bankomat, který měl svá nejlepší léta dávno za sebou. Patřil bance, která má celkem povedenou reklamu s tím tlustým zrzavým kocourem. Jo, ta mě baví. Ale to je asi jediný plus, který mě v souvislosti s touto bankou napadá.

Oni tam teda stály dva stroje na peníze. Ten vedle zářil novotou, patřil bance, která se teď má spojit s bankou, které patřil ten starý, ošuntělý. Doufám, že se v tom neztrácíte, takže to zkrátím. Vybrala jsem si ten starý, protože mám poslední dobou slabost pro staré věci.

 Dál už následoval běžný postup, co každý zná. Vložit kartu, namačkat PIN a buď zajásat, že mi konečně dal, anebo vzteky kopnout do té bedny a odejít s prázdnou.

  Já namačkala PIN a přestože jsem věděla, že mám na účtu dost peněz, ty stále nepřicházely (nebo spíš nevylézaly). Bylo těsně před půl osmou večerní a v 19.35 měl odjíždět autobus do Brandýsa.

 Nevěřícně jsem zírala na stroj, který rozhodl ten den udělit Černého Petra zrovna mně. Asi neměl svůj den, nebo se mu nelíbil můj ksicht, co já vím. Poklepala jsem mu na displej se slovy:"Haló, dej mi peníze! Jsou moje!"

 Nic.Čas letěl, do odjezdu autobusu zbývaly asi 3 minuty a peníze jsem nespatřila. Se slovy:" Tak tohle si spolu ještě vyřídíme!" jsem bleskově vybrala peníze vedle a nadzvukovou rychlostí pelášila na zastávku. Naštěstí tam stála hodně dlouhá fronta (odjíždělo se až v 19.40). Během popocházení ve frontě jsem vyřídila jeden bleskový hovor se slečnou na infolince té banky, která mi odmítla vydat moje peníze a jen jsem se dozvěděla, že je jí sice moc líto,co se stalo,ale musím podat reklamaci u své banky.

 To jsem učinila hned v pondělí 17.9. Vylíčila jsem paní v bance, co se mi stalo a že být to moje jediné peníze, tak zřejmě šlapu pěšky do Liberce ještě dneska a sepsali jsme reklamaci.

  A včera? No včera mi přišla odpověď. Přesně po 30 dnech, to oni dodržují, chraň Bůh, aby někdy vyřídili reklamaci dříve, 30 dní je jejich mantra, přes tu nejede vlak. Ale zkuste poslat splátku o dva dny později a hned se s vámi touží spojit.

  A zde je odpověď (ve zkrácené verzi, samozřejmě, jen výcuc toho, co mě zaujalo nejvíce. A nejen zaujalo, ale nechci být sprostá.

   Dne 15.9. 2018 v čase 19.25 hod. jste prostřednictvím vaší platební karty provedla úspěšný pokus o výběr hotovosti 700,-Kč z bankomatu Mon....ééé... zrzavého kocoura, Praha 14, Ćerný Most.

  Dle vyjádření zpracovatelské banky, které jsme postoupili vaší reklamaci k prošetření, byla požadovaná hotovost bankomatem kompletně vydána a v čase 19.38 hod i odebrána (v 19.38 už jsem stála ve frontě dole na autobusáku).

   Vzhledem k tomu, že vydaná hotovost byla pravděpodobně odebrána cizí osobou, vám doporučujeme podat na Policii ČR trestní oznámení....a blablabla...

  Takže sorry jako. Jinými slovy - vyřešte si to s Policií, my jim ukážeme záběry z kamery,ale s penězi se rozlučte, stejně se případ odloží, protože...pachatel neznámý a kvůli sedmi stovkám se nikdo nepřetrhne.

  Tak teď nevím. Podat, nebo se na to vykašlat. Už jsem v životě přišla o víc, než o sedm stovek.

 Takže na závěr jen rada: kdyby se vám to někdy stalo, tak prý se v žádném případě nemáte hnout od bankomatu a ihned volat. Ale volat infolinku nemá smysl. To už jsem zjistila. Tam vám akorát doporučí si podat reklamaci.

 Také by se možná hodilo přivázat se k bankomatu jako zelený aktivista a odmítnout opustit stanoviště.

  Loni před Vánoci jsem zapomněla v bankomatu tisícovku. Ale to byla moje blbost, vyndala jsem kartu a odešla a litr tam visel do doby, než jsem zapadla za roh do obchodu, pak si ho vybral pozorný spoluobčan.

  Ale tohle mě teda pořádně nakrklo, grrrrrrrr!!!!!