Vánoční provoz na poště
Balíky...balíky....balíky....balíky........balíky. Připadám si jako inspektor Trachta ve známé komedii, akorát nevidím kachny,ale....balíky.
Máme jich plné zázemí, balíkový sklad, prostě kam šlápneme, narazíme na nějaký balík.
V noci se mi o nich zdá a nejsou to věru hezké scény. V těch snech sedám za volant bagru a lžící shrnuju všechny zásilky do hluboké jámy, včetně klíčů od pošty a poté si dobrovolně navlékám bílou vestičku a nechávám se odvézt dvěma hodnými pány k docentovi Chocholouškovi. A to přitom neberu úplatky. No tak jo...Trošičku. Čokoláda ale není úplatek a pokud je podávána rukou lékárníkovou, je to antidepresivum.
Kluci a holky od balíků makají jako Tuček, to jest, jako ďasi. A ne, vážně neházejí jen oznámení do schránky,ale telefonují, zvoní na zvonky a snaží se doručit každý balík, hodiny přesčasů už ani nepočítají.
Alespoň ti od nás.
Ale proč i tak denně ukládáme cca třicet, někdy padesát balíků?
Protože: přibližně polovina balíků je na dobírku a lidi řeknou balíkáři (nebo balíkářce,ať jsem genderově korektní, u nás rozvážejí i ženy), že teď nemaj prachy,ať ho uloží na poště.
Další velké procento jsou tzv. "enpéčka", čili balíky na poštu, a je předpoklad, že se tak uloží na poštu a ne třeba vedle do masny.
A zbytek jsou balíky pro ty, kteří nebyli opravdu doma,ač se jim volalo i psalo. Ti v klidu přijdou s sms kódem později na poštu a balík se jim, bez vytahování dokladu, vydá. A pozor! Může přijít kdokoliv, třeba soused, milenec, tchýně, nebo podřízený dotyčného. Když má kód, je king. A dostane balík. A nemusí se nám ani podepsat.
Tak to jsem si trochu přihřála firemní polívčičku a můžeme pokračovat.
Zrovna v podělí nám přivezli obrovský sedací vak, který zabral polovinu výpravny a my bojovali střídavě s chutí se do něj svalit, nebo vzít kudlu,probodnout ho a udělat z něj vak ležací. Třetí den jsem nevydržela a paní zavolala (měla tam naštěstí uvedeno číslo telefonu). Úpěnlivě jsem jí, na kolenou (ale to neviděla) prosila, ať si balíček (při slově balíček jsem si sama sobě klepala na čelo, když to byl balík jako kráva,ale fakt jsem řekla balíček) co nejrychleji vyzvedne. Paní účast na poště přislíbila. A opravdu ještě ten den přijela. Měli jsme chuť jí obejmout a dát na cestu výslužku.
Ale protože se nám poté zdál prostor ve výpravně náhle strašně veliký,druhý den nám přivezli pět obrovských krabic pro galanterii. Galantérie neměla peníze na dobírku a tak od čtvrtka přeskakujeme krabice a snažíme se potlačit nutkání vlítnout do galanterie v obchodním centru,personál pobodat špendlíky a vedoucí uškrtit stuhou. My to vydržíme.
Vydržíme totiž hodně, my holky od přepážky.
Na závěr pár bodů, které se vám možná budou při návštěvě pošty hodit:
1. I pošťák je člověk s tělesnými potřebami. Když na pár minut opustíme přepážku, nekonáme v zázemí orgie,ale jdeme se pouze obyčejně vyčůrat. Tak prosím, nevykřikujte na celou poštu věty jako:" Kam ta píííííp zas šla?" Na záchod, milý pane, na záchod.
2. Ač je plná pošta, máme i jiné neodkladné povinnosti, jako je například zpracování asi stopadesáti dopisů pro hromadné podavatele. Takže když zavřeme na půl hodiny jednu přepážku, zeměkoule se točit nepřestane, ani nezemře koťátko. A světe div se, neděláme to naschvál, abychom vás naštvali.
3. Pozdrav nic nestojí, narozdíl od poštovného. Jo, chápu, předvánoční stres,ale kapry ještě neprodávají, není kam spěchat, pozdrav trvá přibližně dvě vteřiny. A když nám, jako bonus, popřejete i hezký den, je opravdu hezčí. Alespoň do doby, než nám ho zas někdo zkazí. Třeba ta paní s pořadovým číslem 605. Od té doby nesnáším číslo šest set pět.
4.Máme právo zavřít! Tedy až v 19.30 hodin. A jsme po celodenní honiččce tak unavené a těšíme se na tisknutí uzávěrek tolik, že v 19.33 se nám nezželí vůbec nikoho, ani chudáka za staženou mříží, který měl na Sipo platbu celý měsíc a 30.11. v 19.31 si všiml, že ho nemá zaplacené. Celý den jsme milé, přívětivé, tak večer jsme prostě drsné a neústupné. Stává se často, že ještě v půl osmé je na poště asi osm lidí,takže když můžeme v půl osmé zavřít a nikde ani noha, je to malý svátek.
5. Hezký Advent a dobrou náladu vám přeje - nenapravitelná, stále v poštu věřící pošťačka.
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
"Zaplať a trp!"
Asi tak bych shrnula mou touhu po nových zubech. Dlouho, předlouho mě můj zubař přemlouval, ať si nechám udělat můstky. A já stejně dlouhou dobu odolávala..
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x