Ježíšikriste, Seňoritu už nééé, prosím!

Ale má prosba není vyslyšena. Mimoň, jakoby věděl, čím mámu spolehlivě vytočit, začne se hlasitě smát a z mobilu opět zazní "I love it when you call me seňorita!"  

Ten den už minimálně postopadesáté. Začínám  tu písničku nenávidět,ač se mi kdysi celkem líbila, rozhodně jsem neladila na jinou frekvenci, když jsem ji uslyšela. A že jí na některých rádiích vytrvale hráli několikrát denně.

Ale náš autista ji miluje. A když autista něco má rád, tak to bude dělat, jíst,či poslouchat do zblbnutí. Již jsme se naučili například kupovat maximálně dva nanuky, protože on nemá klapku a snědl jich jednou pět naráz (další tři jsme rychle snědli my ostatní, jinak by je do sebe natlačil také).

Přemýšlím, kdy naposledy jsem nějakou píseň z duše nesnášela. Ono jich bylo víc, na konci blogu zveřejním jakousi osobní hitparádu singlů, které mi způsobují kopřivku, třas a blbou náladu.

Když nějakou písničku nemám ráda, obvykle bývá hodně dlouhá až nekonečná. Ale to se mi zřejmě jen zdá.

Copak o to,když jsem v autě sama, prostě přepnu na jinou rádiovou stanici (kde v tu dobu vysílají zrovna reklamy, což je také novodobý mor.

Všimli jste si, že rádiové reklamy bývají kolikrát ještě stupidnější, než ty televizní?

Když jsme u těch reklam (jsem zřejmě mistryně v budování oslích můstků,ale jak chytnu myšlenku za pačesy, už ji nepustím, i když zcela odbočím od tématu), tak mezi TOP nejstrašnější reklamu řadím na stavebniny K..L..Z, kde nesnesitelně vyřvává děsně nepříjemný dětský hlas, který vám může způsobit i migrénu na celý den, pokud rychle neztišíte rádio, nebo nepřepnete jinam.

Vraťme se k písničkám. Jak jsem psala výše, ta,co se mi nejvíc nelíbí, je dost často hrooooozně dlouhá. Jenže to může být jen subjektivní pocit, asi jako vrtání zubu, které trvá třeba jen 15 vteřin,ale nám to přijde dlouhé jako půlhodina.

A jelikož máme s mužem odlišný vkus, co se týče hudby, naše jízdy autem vyžadují maximální výši tolerance. Buď trpím já, nebo on. A když nemá výhrady k písničkám, tak aspoň brblá, že je to moc nahlas.

  Ale protože jsme se za těch 22 let,co jsme spolu, naučili spolu vycházet, abychom vzájemně přežili a děti nebyly sirotci, máme to striktně rozpočítané na kilometry, či na čas. Takže já trpím například hodinu, či vzdálenost z Liberce do Prahy,kdy musím přežít některé odrhovačky typu:

"Hej pane diskžokej"

Ráj od D.Hůlky

Vítr od Lucky Vondráčkové

Cokoliv od uječených ženských, včetně Lucie Bílé

Dělám stojky od Bereniky Kohoutové

(kdo tuhle píseň nezná, tomu neradím,aby to na youtube hledal, protože nejenže mu bude stydno za Bereniku,ale té písničky se nezbaví minimálně do večera.

Jojo, takoví ušní červi, ti dokážou potrápit. Hlavně proto, že vám zní v hlavě půl dne i to,co z celého ucha, pardon srdce, nesnášíte.

Já si tuhle prozpěvovala tu reklamu na půjčku (Ka..m.a.li...) a nemohla se toho zbavit, ledaže by mě někdo praštil klackem po hlavě a provedl lobotomii.

A první místo v mém žebříčku děsně neoblíbených si drží píseň Alane. Odrhovačka z minulého tisíciletí, kdy už tenkrát jsem ji nemusela slyšet, se dočkala svého remaku a opět nás rádia obšťastńují touto hrůžou několikrát denně. Pomóóóc!

Ještěže se může člověk zachránit vlastní vybranou kompilací písní v mobilu, který jde propojit přes bluetooth s rádiem. Nesmí ovšem jet s člověkem, kterému váš výběr neladí. V tom případě je dobré udělat si složku tzv.nezávadných písní, které má rád snad každý.

A které písně nesnášíte vy?