Těžký život konzerv a puntičkářů.

Nevím, jak vy ostatní, ale já čím jsem starší, tím více nesnáším změny. A protože banky, telefonní operátoři, supermarkety a další instituce si ve změnách čehokoliv libují, působí mi tím potíže. Uvedu níže několik příkladů.  

Banka a její internetbanking.

Když jsem si po několika letech konečně stáhla smartbanking a naučila se s tím žít, moje nemilovaná banka se rozhodla, že to celé úplně překope. Z červené barvy přešla na modrou, na jiné logo a já si musela přeinstalovat aplikaci, změnit heslo a bůhvícoještě.

Zvykla jsem si. Nakonec jsem uznala, že bez trapných sms kódů se mi s tím pracuje lépe. Dokonce jsem zvládla nastavit si zasílání oznámení příchozích plateb. To asi, aby se mi zlepšil den.

Telefon

Mám svůj starý Hujavej s několikrát prasklým displejem a mám ho ráda. Zvykli jsme si na sebe za ty čtyři roky a ač se k němu občas chovám macešsky, stále funguje. Sice toho přes „pavouka“ už moc nevidím, ale děsím se chvíle, kdy si budu muset koupit nový telefon, protože můj stařeček (kde jsou ty doby, kdy mobil sloužil 6 a více let) se občas sám vypne, nebo se tzv.kousne.

Problém je, že tento model už se nevyrábí. Zas si budu muset zvykat na nový telefon.

Určitě teď namítnete, proč si nekoupím jen nové sklo. Po tom už jsem pátrala a vyšlo by skoro dráž, než nový přístroj.

Tak si se svým prasklým kamarádem užívám poslední týdny a sháním ten nejvíc jemu podobný.

Super a hypermarkety

Tady je to jasné, že? Jdu si pro oblíbené okurky a na jejich místě se zatím narodila třeba rýže. Takže pobíhám obchoďákem a hledám ty zatracený okurky. Mezitím do košíku hodím dalších pět nezbytně nutných věcí, pro které jsem sice nepřišla, ale Ferrero v akci! Nekupte to, když je to tak levný.

Kdepak, mají nás, zákazníky, prokouklé až do morku kostí.

K tomu zjišťuji, že se ze mě pravděpodobně stává i autista. Anebo jen stará nervóza. Ale koho by nenaštvalo, že mezi pěti stejnými skleničkami se ocitne jiná, menší a navíc modrá!

Jak to, že nikomu nevadí, že nože nejsou srovnané podle velikosti a kdo, sakra, dává naběračky mezi vařečky?

Už dlouho se trápím také tím, že dózy na mouku a ostatní pochutiny nemají stejný design, velikost, šířku a víčko. Jak to, že to nikomu, kromě mě, doma nevadí? Vždyť to vypadá hrozně, každý pes jiná ves.

Minule jsem byla nucená vstát z křesla a posunout vázičku, stojící vedle televize, o pět centimetrů. Strašně mě rozčilovalo, že ji někdo posunul.

To, že do zaprášeného displeje televize by se daly malovat ornamenty, mne kupodivu nevzrušilo.

A už chápu našeho Mimoně, že mu nedávno vadil nový obal jeho oblíbených sušenek. To se prostě nedělá! Měnit obaly. Místa v supermarketech. Prostředí internetbankingu. Dávat mezi červené talíře bílý. Koupit mi jahodový milkshake, když zásadně piji jen čokoládový.

A teď promiňte.musím končit, všimla jsem si, že sušák na prádlo je zase postavený v místech, kde být nemá. Třesou se mi ruce a cuká víčko.

A ne, nejsem magor, jasný!