"Zaplať a trp!"
Později přitvrdil a začal mi líčit v živých barvách, že taky můžu přijít v tak mladém věku o zuby. Vymlouvala jsem se nejdřív na koupi pozemku, pak na stavbu, ale když z toho sešlo a pozemek jsme prodali, nešlo už couvnout. Měl mě v hrsti.
Při poslední preventivní prohlídce mě seznámil s výkonem a hlavně s cenou za tuto zubní hitparádu. Malinko se pode mnou zhouplo křeslo a představila jsem si manžela, jak se bude tvářit, až mu řeknu, že pár desítek tisíc budeme muset obětovat na mou novou hubu.(ve skutečnosti se tvářil ještě více vyděšeně, ale pak rozbil pomyslné prasátko a zubař mi po usazení do křesla ukázal na maketě, jak krásné zuby mi vyrobí, když budu hodná (a štědrá). Takzvané otisky. To vám strčí do úst hnusnou gumovou věc, takovou atrapu cizího chrupu a tu držíte skouslou asi deset minut (mně to připadalo jako věčnost).
Jenže těm otiskům předchází taková nepříjemná procedura. Broušení zubů. S injekcí se to dá. Pokud zrovna doktorovi asi dvakrát nesjede ruka a nezajede mi s bruskou do dásně. I to jsem rozdýchala, aniž bych ho fyzicky inzultovala.
Jo, znáte ten vtip? Paní sedí na zubařském křesle. Před výkonem chytí doktora za rozkrok a pošeptá mu: „A teď se budeme snažit vzájemně si neublížit!“
Tak jen podotýkám, že na fórek jsem si v tu chvíli vzpomněla, leč ho nerealizovala.
Když mě propouštěl na svobodu (tj.z křesla a ordinace, upozornil mne, že teď to bude citlivé na studené. Ale zapomněl mi jaksi říct, že citlivost bude to poslední, co mě bude trápit.
Chvála růžové tabletce, která mě následujících osm dní držela nad vodou a pomohla mi překonat fakt hnusný chvíle, kdy jsem se budila ve dvě, či ve čtyři ráno a pusu měla jak v jednom ohni. Podezírala jsem ho, že jeho rentgen je zřejmě z roku aj cvaj a neodhalil minimálně dvacet kazů, které se teď hlásily k životu.
Jsem sice velká holka, ale chvílemi se mi chtělo brečet. Na co jsem se to, já kráva, dala? Vždyť jsem ty zuby neměla tak strašný. Proč jsem se k tomuhle upsala?
Dnes ráno jsem vybrala z bankomatu nějaké dlouhé, zelené bankovky a čekalo mě druhé kolo. Nasazování můstků. To už prý nic není.
Stejně jsem dostala další injekci, protože támhle bylo potřeba to ještě trochu dobrousit.
A poté už jsem slyšela jen povely: „Otevřete pusu!“ Skousněte!“
„Zavřete! Ještě otevřete! Znovu skousněte!“
Chybělo snad jen: „A teď hezky zaštěkejte a podejte pac!“
Mám to za sebou. Hubu opět koženou a než povolí, tak bude odpoledne. Nemůžu jíst a jsem chudá jako každý, kdo jednou překročí práh zubní ordinace. Ale mám nové zuby!
Jestli to za to trápení stálo? To uvidím později.
Zatím si dávám velký pozor, ať se zas nekousnu do dásně, jako minule.
Šárka Andrlová
Výluka skončila, radujme se! Vážně?
Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.
Šárka Andrlová
„Mě to baví!“
odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.
Šárka Andrlová
„Jede to do Liberceee?“
zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.
Šárka Andrlová
Jede, jede mašinka, kouří se jí z…
Já se vám, milí čtenáři, omlouvám. Vážně jsem nechtěla, aby vám ta odrhovačka v nadpisu uvízla v uších po zbytek dne.
Šárka Andrlová
A jaké bylo vaše poprvé?
Uznávám, že tento clickbajt by mohl zvýšit čtenost blogu, ale raději hned v perexu přiznávám, že o žádné čuňárny nepůjde.
Šárka Andrlová
„Paní, vy jste ale...visačka!“
Mám někdy pocit, že problémy jsou tu proto, aby se vytvářely, než aby se řešily. Klíčové slovo: oteplovačky pro syna. Nějak nám kluk roste a to pro nás znamená kupovat stále větší a větší čísla oblečení a bot.
Šárka Andrlová
Automatické opravy v mobilu, překlepy a jiné pohromy
Každý z nás, kdo vlastní tuto chytrou krabičku, se zcela jistě setkal s funkcí T9 – Autocorrect, neboli automatická oprava.
Šárka Andrlová
Jak jsem sledovala maďarský Večerníček
Tátova rodina pochází ze středního Slovenska. Konkrétně z Filakova a Lučence. A pak ještěz Konrádovců, malé vesničky u maďarských hranic.
Šárka Andrlová
Už jsem toho píchání měla plné zuby
Po sedmi letech jsem se ocitla opět v nemocnici. Jednalo se o plánovaný zákrok, nešlo mi tentokrát o život. I když...zdejší kuchyně se o to usilovně pokoušela.
Šárka Andrlová
„Nechcete...?“
Je to jako mor. Ať přijdete kamkoliv s jasnou představou, co koupit, vždy se vám snaží vnutit něco, čemu za chvíli projde lhůta, potřebují se toho zbavit, nebo honí vyšší tržby.
Šárka Andrlová
Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí
Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Šárka Andrlová
S autistou do kempu na Mácháč? Žádný problém. I když…
Noční můrou autistického dítěte (toho mého) je akční matka. Chápejte, on by nejraději ležel v posteli s tabletem, proháněl na něm do zblbnutí seriál Mimoni a hlídal televizní ovladač. Teď je v kurzu ČT24 se ztlumeným zvukem.
Šárka Andrlová
Měla to být taková pohodová procházka
Dívala jsem se na to už tolikrát zezdola a říkala si, že jednou tam nahoru vylezu. Pět a půl kilometru od kostela, máček, to dám. Jsem zvyklá na horší štreky.
Šárka Andrlová
Jak se nám navigace pomstila za všechna příkoří
Pozvali si mě do léčebny v Dobřanech. Ne za účelem hospitalizace, ale coby besedující. A protože Plzeň a okolí nemám zrovna za rohem, nechtělo se mi tam jet ani samotné, ani jen na otočku. Tak jsem ukecala kámošku a vyrazily jsme
Šárka Andrlová
Na některé chlapce nelze zapomenout
S přibývajícím věkem a blížícím klimaktériem začínám být neuvěřitelně sentimentální.A tak tématem dnešního blogu budou vzpomínky na dávná pubertální léta. Několik mých bývalých lásek si zaslouží, abych se o nich zmínila.
Šárka Andrlová
Zatracená krční páteř!
Vrozená slušnost a obava z toho, aby mi blog nestáhli jsem si nedovolila použít peprnější výraz. Jistě si domyslíte.
Šárka Andrlová
Zázrak, který nikdo nečekal aneb Doteď nebyl důvod ke stížnostem?
Stalo se to někdy před měsícem. Náš syn, nemluvící autista řekl při obědě: „Oký!“ (horký, kdyby to někdo nemohl přeložit)
Šárka Andrlová
„Jdu si pustit Nohavicu! Ok, já jdu vedle, abych se nepozvracela.“
Je mi zle. Už několik dní a nejen ze situace, která se děje jen několik set kilometrů od nás. Nebudu se ale vyjadřovat k válce, myslím, že vše podstatné již napsali jiní blogeři.
Šárka Andrlová
Když začnete mít pocit, že jste ta...celebrita
Napsala a vydala jsem knihu. Což není nějaká zvláštnost, ročně vyjde několik tisíc knih. Ale na co jsem absolutně nebyla připravená, tak na události, které následovaly.
Šárka Andrlová
Napsali blog a zabouchli dveře
A vzkazují: přečtěte si můj výplod, karmujte, ale na vaše názory vám kaká bílej Tesák. Občas se vyskytnou i nabídky typu: chcete-li mi přesto článek pochválit (nic jiného se nepřipouští), napište mi email, nebo soukromou zprávu.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 135
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 5490x