Zážitkový den s Českými dráhami a jejich konkurencí

Pardubice forever! chtělo se mi z plných plic zařvat. Nevěděla jsem totiž, zda se z nich ještě někdy dostanu.
Masakr

V 10.30 jsem dorazila na nádraží a koupila jsem si u žluté konkurence jízdenku s místenkou na spoj, který měl odjíždět v 11.49 hodin. Slovo MĚL je v tomto případě klíčové.

Větší, než obrovské množství lidí na pardubickém Hauptbahnofu mne udivilo. Ale co, bylo hezky a hlavně jsou prázdniny, lidi migrují. Ale zatímco toto mne pouze udivilo, odjezdy vlaků, kde naskakovala zpoždění rychleji, než úroky u Providentu, mne hodně zneklidnily. Mít s sebou sekyrku, kývám se tam jako starej Brůna. Ale neměla jsem nejen sekyrku, ale ani míč proti trudnomyslnosti. A pohledem po vestibulu jsem usoudila, že by těch míčů musely České dráhy nakoupit mnohem více. Cestujícím, kteří si ještě před pár minutami radostně výskali, že jejich vlak má zpoždění pouhých šedesát minut, záhy došel humor, protože žádná protekce, pro nikoho, jasný!

Ze šedesáti minut bylo za chvíli devadesát, potom sto dvacet a můj spoj tam pro jistotu nebyl vůbec. Pasažéři žlutých vlaků jsou zřejmě méně psychicky odolní, tak je nikdo nechtěl dráždit a rovnou spoj zrušili.

Před kanceláří „žluťásků“ byla fronta a dle výrazu ve tvářích těch, kteří chtěli vědět vše, jsem poznala, že neví o moc více, než samotný personál.

Když jsem přišla na řadu, dozvěděla jsem se, že ten můj spoj nepojede, nabídli mi to přebukovat na ten pozdější, který už určitě pojede. Ale nevíme, kdy! krčila slečna rameny.

Bylo okolo půl druhé

V pokladnách drah to bylo to samé v bleděmodrém. Já být jimi, stáhnu žaluzie, zalezu, zamknu a fertig!

Napadlo mne, vyhledat si autobusové spoje. Když to nejde po kolejích, musí to jít po silnici! Idos mi vyplivl několik spojů, jeden lepší, než druhý. Minimálně dva přestupy, v Praze bych byla za cca 3,5 hodiny. Vlakem jsem tam za hodinu dvacet. Že už trčím bezmála dvě a půl hodiny na vlakáči a odjezdová tabule hraje s cestujícími hru Vydrž, nebo zemři, byl detail.

Vrátila jsem se tedy do nedalekého pajzlu, kde jsem už ten den jednou byla. Byla to taková klasická čtyřka, ale líbilo se mi, že je tam méně lidí, než na nádraží. A byl tam Jukebox. Dala si v pořadí druhou malinovku, druhé kafe ( žádný stárbaks, ale diskontní 3v1) a čekala, až bude půl čtvrté.

Mezitím se u baru uzavíraly sázky, kolikrát ještě dorazím, kterým jsem se shovívavě usmívala, jelikož jsem věřila!

„Nashledanou!“ hezky jsem se s nimi loučila a nahodila výraz jako pan Smrtka z Cimrmanovy hry Vizionář.

„Já bych se ještě neloučil, vždyť se za chvíli uvidíme!“ Ten výčepák je nějakej divnej, říkala jsem si.

„Jupí!“ výskla jsem, když u mého spoje na tabuli nesvítilo žádné zpoždění.

„No to si snad dělaj…!“ úpěla jsem pět minut poté, když vyskočila čtyřicítka. Ne moje teplota. Zpoždění.

Když jsem se potřetí objevila v té knajpě, výčepní mi k malinovce donesl panáka vodky. Na účet podniku. Zřejmě vyhrál sázku. Neřešila jsem to a kopla ji do sebe na ex.

Mezitím se o několik desítek metrů dál opět přepisovaly dějiny. Ze čtyřiceti minut bylo šedesát.

Ale já se rozhodla již neriskovat a šla na perón, kam měl přijet můj spoj.

Po čtvrté hodině odpolední přijel vlak, který měl odjezd v 6.23. A potom, jako by se s vlaky roztrhl pytel, přijížděl jeden za druhým a lidé se radovali, tančili, zpívali... ach, to byla nálada. Teď kecám, samozřejmě. Většina (včetně mne) si fotila odjezdové tabule.

Po půl páté přijel vlak, kterým jsem měla původně jet (v 11.49). Téměř prázdný. Odvážila jsem se stevardky zeptat, zda bych nemohla jet tímto.

„To nejde!“ (asi bych v prázdném vlaku zabrala příliš moc sedadel). „Ale vydržte, ten váš jede za námi, za deset minut tady bude!“

Měla pravdu! Chvíli před pátou opravdu přijel! Měla jsem slzy na krajíčku. Chtěla jsem požádat paní, stojící vedle mne, zda by mi nedarovala kapesníček, ale plakala také.

Za hodinu dvacet jsme „přistáli“ v Praze. Ještě mě čekala cesta autobusem do Liberce a v hlavě mi naskakovaly různé katastrofické scénáře, od upadlého kola po desetikilometrovou kolonu. Na oslavu toho, že se nic z toho nestalo, jsem večer vymlaskla dvě skleničky vína a usnula.

V noci se mi zdálo, jak se mi nedaří postavit si stan na pardubickém nádraží.

A to jsem před odjezdem do Pardubic dlouho váhala, zda si nevzít auto. Ale chtěla jsem si užít cestu vlakem. A to se mi beze zbytku splnilo.

6,5 hodiny na nádraží a v přilehlém baru byl takový nečekaný bonus. I s vodkou zdarma.

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Šárka Andrlová | neděle 7.8.2022 20:09 | karma článku: 43,58 | přečteno: 8272x
  • Další články autora

Šárka Andrlová

Jak Liberecký kraj vyhazuje peníze do kanálu...pardon, do kolejí

Tak nám začátkem roku přidali nové vlakové spoje. Předcházel prý tomu velmi podrobný průzkum. A výsledek?

26.4.2024 v 13:17 | Karma: 31,77 | Přečteno: 3160x | Diskuse| Společnost

Šárka Andrlová

Není možné se splést aneb „Vraťte se k vyšívání, dámo!“

Okomentovala jsem sportovní blog. Jejda, to jsem si naběhla! Protože jsem se spletla. Chudáci Procházka s Paterou.

23.4.2024 v 17:48 | Karma: 18,71 | Přečteno: 640x | Diskuse| Poezie a próza

Šárka Andrlová

Výluka skončila, radujme se! Vážně?

Tak nám 8.června skončila jedna výluka. Z Železného Brodu do Staré Paky. Nejvíce si, myslím, oddychli výpravčí ze Staré Paky. Už jim muselo z celodenních telefonátů od nás, průvodčích, drnčet v uších.

11.6.2023 v 14:28 | Karma: 23,16 | Přečteno: 642x | Diskuse| Poezie a próza

Šárka Andrlová

„Mě to baví!“

odpověděl Ptáček panu Hlavsovi ve známé cimrmanovské hře Vizionář. Pan Ptáček byl uhlobaronem. To bych celkem brala, ale jsem průvodčí.

21.4.2023 v 10:13 | Karma: 28,39 | Přečteno: 932x | Diskuse| Poezie a próza

Šárka Andrlová

„Jede to do Liberceee?“

zeptala se mě paní, aniž by předtím odpověděla na můj pozdrav. Stála jsem u vlaku a za mnou jasně svítila cedule Pardubice-Liberec.

2.3.2023 v 11:05 | Karma: 42,24 | Přečteno: 7667x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem

28. dubna 2024  20:49

Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...

Lesy chce předat mnichům bez soutěže. Smlouvu nachystal starosta předem

28. dubna 2024

Premium Mohlo to být jedno z rozhodnutí, jakých města jako osmitisícové Milevsko udělají ročně stovky....

Stavební úřady se děsí novely, mluví o nejistotě a nabírají nové pracovníky

28. dubna 2024  19:06

Stavební úřady napříč republikou se obávají reformy stavebního zákona. Kvůli nárůstu práce tak...

VIDEA TÝDNE: Potvrzený trest pro Feriho, živořící děti a Kobajašiho veleskok

28. dubna 2024  18:50

Soud v Praze tento týden potvrdil exposlanci Dominiku Ferimu tříletý trest za znásilnění. Strážníci...

  • Počet článků 137
  • Celková karma 25,21
  • Průměrná čtenost 5410x
Zasloužilá matka osmi dětí (tří vlastních a pěti vyvdaných). Průvodčí v tyrkysových "vobludách." Autorka knihy Cesta do blikajícího pekla. Druhá kniha-Tajemství domu v L. vyjde již brzy.

Seznam rubrik