Šárko, výborné téma na blog. V mládí byly snad všechny mé milostné eskapády tragikomické, ale dnes ... aniž bych se chtěl chlubit ... jsou jen tragické. Namátkou mě při milostných hrátkách chytla ledvinová kolika (4x) srdeční arytmie (to ani nepočítám) a jednou jsem se po deseti minutách celý klepal a partnerka zklamaně pronesla: tak brzy. Byla to křeč do stehna.

Víš, kolikrát mě chytila křeč? Obvykle do kyčle, čili nohy rychle k sobě.

Připomněla jsi mi:

1. Nemáš s kým.

2. když máš s kým, tak nemáš kde.

A u té dvojky se mi pak vybavují vzpomínky na štípající komáry nebo třeskutý mráz, který málem způsobil modifikaci rčení na - máš s kým, ale nemáš čím

Príma odlehčení

Viď.

Hlavně pobavilo!

To mě těší:-)

Krásné vzpomínky

Pobavilo?

Napsalas to krásně.

Takové pěkné vzpomínání.

Možná bych pár podobných vzpomínek z hlavy vypudil (jedna z těch tehdejších dotyčných je dnes velká bojovnice za něco, čemu říká „sociální stát“ a v téměř 45 letech je stále svobodná, bezdětná a u rodičů bydlící), ovšem asi bych pak doma musel dost věcí dovysvětlovat.

Na to vypuzení bych byla osobně moc zvědavá.